"Apa trece, pietrele ramin."

*soul of kings - part 1

Úterý v 22:36 | (Katie) |  soul of kings
Co by se stalo kdyby Václav IV. nebyl takové pako... Co by se stalo, kdyby Zikmund zemřel dříve než Václav... Co by se stalo, kdyby posledním Lucemburkem byla žena... Co by se stalo, kdyby Čechům chtěli vládnout Rožmberkové... Co by se stalo, kdyby...
To vše a mnohem více na Vás čeká v povídce Duše králů, jejíž děj je zasazen do doby panování krále Václava IV., ale za poněkud jiných podmínek. Nechte se vtáhnout do světa fantazie, kdy jednu z klíčových rolí středověké politiky sehraje jedna mladá ženská duše... královská ženská duše.

 

*ageing

14. července 2017 v 15:01 | (Katie) |  notions
S větou "já už se důchodu nedožiju, a ani nechci" se v posledních dnech, týdnech, měsících a letech potkávám poměrně často. Nejednou jsem ji možná vyslovila i já sama. Plně a vědomě. O něčem to svědčí... prodloužení produktivního věku tomu také zrovna nepřidává, a tak si čím dál tím víc lidí myslí, že budou pracovat, dokud nezemřou. Ale tak to přeci nemůže být. Život není jen práce, práce a zase práce... Člověk se nenarodil proto, aby nadosmrti hákoval a pobíral za to lesklé mince a šustící papírky. Ne... Člověk se narodil proto, aby žil, a i když si to mnoho z nás myslí čím dál tím méně, já si to začínám myslet čím dál tím více. Ano, budu sice pracovat několik desítek let, ale také hodlám žít několik dalších desítek let a rozhodně se nenechám uplácat prací. Život nám byl dán je jeden a i když to tak nevypadá, práce a peníze prostě nejsou všechno. A rozhodně ani v důchodu život nekončí...




*it calls love... 5

4. května 2017 v 15:38 | (Katie) |  my life
"Halooo! Lady! Vnímej mě prosím!"
"Promiň, promiň. Co si říkal?"
"Ty si duchem úplně mimo, viď?"
"To je to na mě tak vidět?"
"Ani ti nemusím koukat do očí a vidím, že se něco děje. Chceš o tom mluvit?"
"Nevím."
"Týká se to toho, o čem jsme se bavili posledně?"
"Ano."
"Posunulo se to?"
"Daleko."
"Jak daleko?"
"Hodně daleko."
"Seš v tom až po uši?"
"Jsem v tom celá..."

 


*or it's just a feeling

15. dubna 2017 v 23:42 | (Katie) |  my life
Je skoro půlnoc a z kostela zvon mi jasně připomíná, že bych měla jít spát... Vstávám zítra ráno v 5, ale to můj mozek momentálně vůbec nezajímá. Ten má bohužel potřebu jet na plný obrátky, přebírat se v myšlenkách, vzpomínkách a dalších s prominutím ptákovinách, který by s klidem počkali do dalšího rána... Hrabe se v nich celý den a čím pozdější hodina je, tím víc ho to zřejmě baví... A tak jen ležím na zádech, koukám na střešní okno a poslouchám, jak do něj buší dešťové kapky... A přitom se mi před očima odehrávají šílené scénáře, ze kterých mi je místy akorát tak do pláče... Nutí mě vnímat všechny moje vnitřní pocity najednou a dělá mi v tom ještě větší guláš, než to je... Jenže už to dávno není ten čerstvý, vonící gulášek s pořádnou dávkou hovězího a knedlů od maminky... ne... je to spíš blivajz z konzervy, ve kterým se jen přehrabuji vidličkou a nejsem schopná ho strávit... a tak z toho bohužel nic neubývá a jen se to stále dokola zamíchává a zamíchává a přitom je to pořád stejná s*ačka...


*brave enough

12. dubna 2017 v 15:17 | (Katie) |  music
Někdy mám pocit, že některé písničky byly napsané, nahrané a nazpívané přímo pro mě. Že jedním dechem vypráví můj příběh, čerpají z mé duše, z mých vzpomínek a zážitků. A pak skončí a je ticho... všechno mlčí... a já jsem mimo, protože těch pár minut nejsem schopná vnímat nic jiného, než ty libé tóny podmazávající slova, která jakoby napsal sám osud...


Je to něco tak jasného, že se ani nemusím namáhat o tom mluvit... Moc jsem se bál... Bylo nad moje síly ti to říct... A teď už je moc pozdě...
To co jsme měli, bylo nádherné a věř, že jsem to nechtěl celé zničit... A každý den mě teď souží ta nechutná pravda...
Přál bych si, abych tehdy měl víc odvahy tě milovat... mnohem víc odvahy tě milovat...
Zničil jsem všechny zdi, které jsem postavil, ale nikdo tu už nebyl... Nejtěžší věcí bylo vytrvat... A my už teď nevíme, jestli jsme měli...
Ale to, co bylo mezi námi, bylo nádherné a věř, že jsem to nechtěl celé zničit... A každý den mě teď bude soužit ta nechutná pravda...
Přál bych si, abych tehdy měl víc odvahy tě milovat... mnohem víc odvahy tě milovat...


Vaše Katie