"Apa trece, pietrele ramin."

Březen 2013

*lindsey stirling

31. března 2013 v 21:05 | (Katie) |  music reviews
Mám svoje určité hudební úchylky a mezi jejich výčet patří i dubstep a vážná hudba. Když jsem proto narazila na hudbu, která je spojením těchto dvou, nevěřila jsem vlastním uším. Dohromady to znělo opravdu kouzelně a musela jsem si to pouštět pořád a pořád dokolečka. Hudebnice, co má celé tohle kouzlo na svědomí, se jmenuje Lindsey Stirling. Do modernější hudby zapojuje zvuk svého jedinečného houslového umění a celé to podmalovává svými neuvěřitelnými tanečními kreacemi. A odkud se tu vlastně Lindsey vzala?


*mirror

31. března 2013 v 20:57 | (Katie) |  music
Takové to promlouvání sama k sobě... Stoupnete si před zrcadlo a povídáte si se svým já, jako by bylo živé. Někdy se člověk dobere k velmi zajímavým konverzacím a to i s nečekanými závěry.
Odraz v zrcadle je náš nejvěrnější přítel. Je s námi všude a často nám pomáhá při rozhodování.
Člověk by ale neměl úplně dát na ten vnitřní hlas. Důležitý je i názor okolí, která nás vidí v trošku jiném světle, než my samy sebe.
Zrcadlo nám dává nahlídnout na minulost i přítomnost.
Ale budoucnost už musíme tvořit my sami bez ohledu na to, jak moc černý se nám náš odraz zdá.


A přesně tahle písnička to nádherně vystihuje. V určitých chvílích se cítím, jako kdyby vycházela přímo ze mě, jako stížnost na tenhle svět, na tenhle život.
Lil Wayne a Bruno Mars prostě dokázali nádherně vystihnout celou podstatu našeho nitra.
Enjoy the listening ;)

*hey spring, didn't you forget somethin'?

31. března 2013 v 11:41 | (Katie) |  occasional diary
Hej ty, jaro, nezapomnělo jsi náhodou na něco? Třeba jako vrátit se tam, kde na tebe už měsíc toužebně čekají? Kde se sakra flákáš? Necháváš nás tady mrznout, marodit a odhazovat sníh ještě koncem března. Co jsme ti proboha udělali že nás tak mučíš? Chceme se jen ohřát ve výživných paprscích slunce, vidět rozkvétat naše rostlinky a hlavně bychom rádi uklidili naše zimní kabáty a boty do skříní. Ptám se proto ještě jednou - jaro, kde sakra vězíš????


*great bonsai in white

29. března 2013 v 14:13 | (Katie) |  design
Ano, už musím začít věřit tomu, že v jednoduchosti je krása. Jednobarevné stěny podmalované tmavým kobercem a do toho skvěle kontrastní růžová bonsaj... Dokonalost sama. Jen místo toho větráku by to třeba chtělo nějaký starodávnější lustr, který by něžně domalovával celou tuhle scenérii :)


*born to be real

29. března 2013 v 14:01 | (Katie) |  words
Někteří lidé už by si konečně měli uvědomit, že nikdo nemůže být dokonalý a že nikdo to po nich ani nemůže chtít.
Jsme takoví, jací jsme se narodili. Tak proč to měnit :)



Katie

*h.o.p.e.

29. března 2013 v 13:52 | (Katie) |  words
Co více k tomu asi dodat... Naděje prostě umírá poslední, stačí si to jen uvědomit a nepřestat věřit :) Hlavně v sebe sama :)


Katie

*the most lonely person

29. března 2013 v 13:38 | (Katie) |  words
Po přečtení tohoto citátu jsem se úplně oklepala... Je to jako by za mě mluvil můj vlastní život. Málokdy jsem pocítila opravdové štěstí a většinu života jsem spíše udržovala štastné ty okolo sebe. Bylo to pro mě záchytné stéblo. Můj svět se mi od určité doby spíše hroutí a přichází jedna rána za druhou. Když už si myslím, že jsem se z toho dostala a zase se jednou budu cítit aspoň trošku šťastná, objeví se něco, co mě opět uvrhne do stavu temna.
Jsem člověk stvořený nejspíš za jediným účelem - svým trápením, kterým sílím a sílím, jsem schopna udržovat ostatní lidi šťastné bez ohledu na to, co to dělá s mým vlastním životem.
Je to pech...
Je to osud, který nejspíš nenese jen tak někdo. Ale já bojuji. Jsem bojovník už od malička a nikdy jsem nic nevzdávala. Nevzdám ani boj se svým osudem.
Víte proč?
Protože bojovat se svým osudem znamená ŽÍT.




A naštěstí - mám své nejvěrnější a ti mě jen tak samotnou nenechají, byť se tak někdy opravdu cítím :)

Katie

*magnificent dress

27. března 2013 v 19:31 | (Katie)
Málokterá z nás nesnila o takových šatech. Už jenom zkusit tu jejich váhu :)
Nechat se do nich návleknout a vyběhnout ven, prohánět se v nich na koni a užívat si chvilku v rouchu princezen...
Vždycky jsem si něco takového chtěla vzít na sebe a projít se před všemi lidmi, kteří mě v životě podcenili, využili a odhodili. Dokázat jim, že jsem někdo...
Jen tak ještě mít něco, čím bych vyplnila ten dekolt :D


Katie

*underestimated

27. března 2013 v 15:42 | (Katie) |  music
Taky se někdy cítíte podceňovaní?
Já ano. Občas... Dobře, poslední dobou víc než občas a dost mě to ničí. Proč si všichni myslí, že něco nedokážeme? Nic o nás neví, neznají naši skrytou sílu, neví, čeho všeho jsme schopni.
Jednoho dne všem těm, kdo v nás nevěřili ukážeme, zač je toho loket.
Ten pocit, když překonáte hranice, které vám dali druzí, když překonáte sami sebe, je totiž dokonalý!!!!


A přesně o tom je Underestimated od Dot Rottena.
Enjoy listening a nenechte se podceňovat ;)
Na druhou stranu - znejte svou sílu a zase se nepřeceňujte. Je v tom určitá nevýhoda ;)

(omluvám se, ale text k písni bohužel není dostupný)

Katie

*eccentricity

27. března 2013 v 12:22 | (Katie) |  on theme
Každý člověk má trošku jiné vnímání co se výstřednosti týče. Někomu se zdá moc mít více jak dvojbarevné vlasy, každou nohavici jinak krátkou, nebo spatřit u chlapa růžový kapesník. Jsou to vesměs malichernosti a přeci jenom to některé lidi dovádí k šílenství.