"Apa trece, pietrele ramin."

*the place, where I want to live

17. března 2013 v 22:55 | (Katie) |  on theme
Každý asi jednou přemýšlel o místě, kde by mu bylo nejlépe. Vypadalo podobně jako současný svět, ale buď v něm něco přebývalo, nebo mizelo a nebo vlastně obojí. Ale existuje vůbec takové místo, kde bychom byli absolutně spokojení?


Když tak promlouvám se svou silně vlasteneckou duší, která mě utvrzuje v tom, že jedině Česká republika je místo pro mě vhodné, nemůžu jí odporovat ale ani ji v tom podporovat.
Ano, miluji Českou republiku se všemi jejími krásami i vadami na tváři. Je tu spousta věcí, které by šly určitě změnit a jejich změnou by se spoustě lidem vedlo lépe, ale bohužel to není tak jednoduché. Takhle to tu prostě nefunguje. Nemůžeme jen tak lusknout prsty a nechat z ničehonic zmizet přetvářku, pýchu, lhostejnost, nerozum či nespravedlnost.
Tenhle svět jsme si takový udělali, tak si tu teď v něm také musíme žít. Nedá se svítit.

Když mi ale kdosi položí otázku - Jak by mělo vypadat místo, kde chceš žít? - odpověď na něj ní není úplně jednoznačná. Chci tím říct, že pokaždé mě napadne trošku jiná představa mého ráje.

Neposkvrněná příroda, divoká zvěř, opuštěný sroubek na kraji lesa s výhledem na oceán a houpací sítí mezi dvěma statnými duby.

Za pár chvil je to velká prosklená vila na břehu jezera, s motorovým člunem u mola a nepravděpodobnou Lochneskou mezi vlnami.

Otevřu oči a dostanu přímou pěst od reality. Zatímco se mi levé oko barví do modra, pravé přestává vidět růžově. Vidí ten rodinný dům v menším městečku blízko za Prahou, kde žiji už 18 let. Je to takový můj malý ráj. Znám každé zákoutí, každou nástrahu mrzkých uliček. Miluji to tu ale i nenávidím. Celý pohled mi kazí lidská přítomnost, které se prostě nejde jen tak zbavit. Hlavně přítomnost těch lidí, co neumějí jednat férově a podrážejí jeden druhému nohy jen aby oni samii zůstali stát.

Ideální by bylo, se odstěhovat někam, kde markantně ubývá lidí... Třeba takové Irsko. To by mohla být země pro mě. Je to můj třetí nejoblíbenější stát. Láká mě svou přírodou, historií, kulturou... všeobecně svým osudem.
Ale moje srdce nemá tu sílu na to opustit rodnou zemi.
Jsem asi provždy vdaná s touto zemí a udělám vše, co bude v mých silách, abych si ji pro své oči, svého ducha a ducha mých přátel a rodiny udělala co nejhezčí.

A kdyby to náhodou nevyšlo, pořád můžu utíkat do své fantazie, kde lítám na dracích, chovám doma jednorožce, mám manžela upíra a sama jsem vlkodlak. A co na tom? Každý máme své místo, kde chceme žít. Já ho mám ve svém srdci v podobrazu mé fantazie ;)

A co vy?
Kde se schovává to vaše? :)


Katie
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Stranger_in_darkness Stranger_in_darkness | Web | 18. března 2013 v 0:46 | Reagovat

:-)

2 acidophilus acidophilus | Web | 22. června 2015 v 4:06 | Reagovat

půjčky o vikendu :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama