"Apa trece, pietrele ramin."

Červenec 2013

*zoo prague

30. července 2013 v 12:47 | (Katie) |  occasional diary
21. července jsem společně s přítelem, nejlepší kamarádkou a jejím přítelem navštívili pražskou zoo. Byli jsme zvědavý, jak pokračují úklidové práce po červnových povodních. Spodní část zoo byla stále uzavřená. Jednalo se hlavně o části s expozicemi kočkovitých šelem, dětské zoo, gaviálů, dravců a opičích ostrovů. Tato nízko položená lokace bohužel dostala přímý povodňový zásah. Naštěstí však nebyl tak silný jako v roce 2002 a obešel se bez velkých ztrát.
Po malém rozčarování ze zničených expozic jsme se ale vydali na cestu po deset kilometrů dlouhých stezkách, které nás měli zavést do všech možných koutů světa.

Článek Zoo Praha o povodních - ke čtení zde


*foreword

27. července 2013 v 11:53 | (Katie) |  glow of the moon
Záře luny. Původně povídka, nyní rozpracovávaný příběh. První nástin vznikl při hodinách tvůrčího psaní. Chystali jsme se na psaní čtvrtletní práce. Přede mnou se objevil papír s deseti tématy. Ani jedno se mi ale nehodilo. Poslední možností bylo volné téma. Nezbývalo mi nic jiného, než se ponořit do vlastní fantazie, otevřít databázi snů a začít psát. Po několika minutách to už nešlo zastavit a slova mi pod rukama proudila neskutečnou rychlostí.

Vznikl tak počátek příběhu o nezvyklé rodině. Vím, že dnešní svět se hemží upíry, zombíky, vlkodlaky a další touhle havětí. Záře luny vypráví příběh o dívce jménem Kara, která se svojí rodinou sdílí také jedno zvířecí tajemství. Jakmile se totiž na nebi objeví úplněk, jejich lidská těla se přemění na vlčí a jsou vábeni svými smysly k lovu. Do vlčí kůže se mohou uchýlit kdykoliv je to zapotřebí, ale při plném měsíci nemají jinou možnost, než se se srstí smířit. V tomto čase jsou agresivní a jen těžko ovladatelní. Jejich lidská stránka je potlačena silnými vlčími pudy, které nabíjí měsíční zář.
Jejich rodinné panství, které obývají již po generace, je odsunuto úplně na kraj města. Mají rádi svůj klid a potřebují vlastní prostor. Proto není divu, že k panství přiléhá obrovský les, kterým protéká i divoká řeka. Prostředí jako stvořené pro noční lov. Všeobecně je po městě známo, že tento les je děsivý a není radno sem chodit. A navíc - je to přeci soukromý pozemek.

Jednoho dne je ale klidný život rodiny narušen. V okolí se začínají ztrácet lidé a mizí i divoká zvěř z okolních lesů. Kařin strýc je ošklivě zraněn a jeho žena nečekaně zmizí.
Do města totiž zavítá cizí vlčí rod, který si bude nárokovat území Kařiny rodiny.

Čí zuby a drápy nakonec zvítězí? Obhájí usedlíci své území? A jak Kara, jako nejmladší vlk, zvládne strasti bitev? Najde konečně svou spřízněnou duši?

To vše se dozvíte v následujících kapitolách Záře luny.

Pokusím se minimálně jednou za 14 dní zveřejňovat alespoň jednu kapitolu.
Snad vás tento příběh bude bavit ;)
Samozřejmě, že mezitím budu přidávat i jiné články. Záře luny je jen takovým osvěžením a ukázkou mého spisovatelského střeva.


Vaše Katie

*summertime sadness

27. července 2013 v 0:53 | (Katie) |  music
Tahle píseň mi vždycky vžene alespoň trochu slzy do očí. Když jsem si ji dneska pustila, připomněla mi, že přesně ten letní smutek mě přepadne už za měsíc... Léto se ztratí, přijde škola a s ní zase ta stupidní rutina...
Už jenom ten retro nádech videoklipu mě dostává do úplně jiné doby. Do léta před několika lety, kdy jsem byla ještě malá holčička, kterou netrápila tíha světa. Užívala si svoje prázdniny hramy s kamarády a výlety s rodiči.
Kde jsou ty časy dnes...


Bohužel už dávno pryč. Dětství uteklo stejně rychle jako jedno léto. Vzpomínky ale zůstanou napořád. Nikdo nám je nevezme a my tak budeme moci do konce života vzpomínat, jaké bylo léto s nádechem dětství. Protože zanedlouho i mě nastane čas, kdy pro mě pojem "letní prázdniny" naprosto ztratí smysl...
Trochu se toho děsím. Bude to neuvěřitelná změna.

A přesně všechny tyhle myšlenky mi běhají hlavou při poslouchání téhle písně.

Takže kiss me hard before you go a wish me luck to the next period of life.

Dospělost je sice fajn, ale pořád budu vzpomínat na dětství.
Stejně jako budu každou zimu vzpomínat na léto plné zážítků.

Jak jste trávili léto před třeba 7mi lety a jak nyní? Liší se?
Bojíte se dospívání?


*three dots?

27. července 2013 v 0:21 | (Katie) |  on theme
...
a poslední dobou čím dál tím častěji. Člověku prostě občas dojdou slova a neví jak dál. V psaném projevu jsou tři tečky jasným signálem. Ale najít stoprocentní grimasu, která by se s nimi dala spojit? To už je panečku kumšt. Můžou totiž značit rozčarování, smutek, prázdnost hlavy a tak dále... Sakra! Řekla jsem si, že ty prokleté tři tečky použiji jen na začátku a už mi to zase ujelo. Je to podobný mor, jako smajlíci. Bez nich bych si svoji komunikaci taky jen těžko představila. Stejně jako bez teček. Občas se totiž i v těch třech ťuknutích do klávesnice skrývá mnoho.


*why only just me?

26. července 2013 v 12:37 | (Katie) |  on theme
Myslím si, že každý člověk si alespoň jednou v životě položil otázku - proč zrovna já? Ale kolikrát se na to našla odpověď? A kolikrát si na to byl schopen odpovědět člověk sám? Vysoká úspěšnost to asi není... Ale jak je to možné? Říká se, že jsme vyspělá rasa, chytrá generace. Proč si nedokážeme odpovědět na tak banální otázku? Vždyť jsme přeci tak uvědomělí!?


*the handbag which chose me

24. července 2013 v 10:39 | (Katie)
Minulý týden, jsem vás prosila o radu při výběru nové kabelky (článek). Nyní už si pár dní užívám nově vybranou krásku, která si mě nakonec získala. Vybírala jsem celkem ze čtyř kabelek. Nakonec jste mě ujistili, že si mám vybrat mezi dvěma. Jedna mě však zklamala tím, jak maličká nakonec byla, takže bylo definitivně rozhodnuto - zvítězila moje posedlost námořnickými barvami :)


*three bears

23. července 2013 v 21:04 | (Katie) |  occasional diary
Všichni je známe z večerníčků jako malé chlupaté kuličky. Ale za těch pár let už značně vyrostli a zmohutněli. O kom že to mluvím? Přeci Vojta, Kuba a Matěj - snad nejznámnější méďové v Čechách. Svůj výběh mají v berounském parku, kde si spokojeně brumlají pod fousky. 13. července jsme se na ně byli s přítelem a 2ma kamarády podívat. Můžu říct, že i po těch letech a nabraných kilech jsou pořád k pomazlení.


*choose one handbag to buy

18. července 2013 v 12:25 | (Katie)
Rok si s rokem ruku podal, a moje kabelka už je nenositelná. Utrhly se jí uši :( Měla jsem jí přes dva roky, takže už měla na čase. Kór když mi do školy nosila ty hromady učení o neskutečné fáze. Někdy mě opravdu překvapila tím, co se do ní dal všechno nacpat. Ještě více překvapující ale byla její váha. Ramena se mi pod ní prohýbala a její uši se pod kily natahovaly. Není tedy divu, že přišel čas, kdy dosloužila. Proto je zapotřebí si vybrat novou. Ale já tak nějak nevím, kterou. Objevila jsem 4, které jsou všechny krásné a přesně podle mého stylu. Pomůžete mi vybrat?


*blossom

17. července 2013 v 22:21 | (Katie) |  on theme
Každý den, když přijdu domů a otevřu dveře svého pokoje, můj pohled sklouzne k obrovské váze, která se jen hemží různými sušenými kvítky, nejčastěji však bílými růžemi. Ty jsou mé nejoblíbenější a dokáži náležitě ocenit, pokud mi je někdo daruje. Nejstarší sušence, která z vázy trčí, je už něco přes rok. A stále dokáže potěšit mé oko. Proto radím všem kamarádkám, které od svých přítelů dostanou růže, aby je nechali ve váze tak 2-3 dny a poté je zavěsily hlavami dolů a nechali usušit. Mohou se pak z rostlinek těšit mnohem delší dobu než normálně. Stejně jako já.



*41 facts about me

16. července 2013 v 19:19 | (Katie) |  my life
Tyhle typy článků se objevují na spousty blozích, tak jsem se rozhodla, že si taky jeden takový sepíšu. Trochu Vám poodhalím, co jsem zač. Doufám ale, že Vás třeba neodstraším. Některá ta fakta o mě budou možná prazvláštní ;)

1. Dovršený osmnáctý rok znamenal převrat v mém životě. Jiné chápání, jiné priority, jiná denní doba příchodu domů.
2. Mým nynějším největším přáním je dokončit už střední školu a dostat se na vysokou na studium žurnalistiky.
3. Jednou bych chtěla pracovat jako moderátorka v rádiu.
4. Mám mladšího bráchu.
5. Nemám ráda VW a už vůbec ne červenou barvu - přesto je moje auto červené VW Polo.
6. Pracuji v Mc'Donaldu.
7. Od roku 2010 působím jako dobrovolná hasička v místním sboru.
8. Jsem fajnšmekr české kuchyně. Nepohrdnu ale ani Čínou nebo Itálií.
9. Miluji bílé růže a vůbec všechny bílé květiny.
10. Když o něco stojím, bojuji za to z plných sil.
11. Nikdy se nevzdávám.
12. Za život už jsem zmlátila pár lidí. Vyprovokovali mě :)