"Apa trece, pietrele ramin."

*blossom

17. července 2013 v 22:21 | (Katie) |  on theme
Každý den, když přijdu domů a otevřu dveře svého pokoje, můj pohled sklouzne k obrovské váze, která se jen hemží různými sušenými kvítky, nejčastěji však bílými růžemi. Ty jsou mé nejoblíbenější a dokáži náležitě ocenit, pokud mi je někdo daruje. Nejstarší sušence, která z vázy trčí, je už něco přes rok. A stále dokáže potěšit mé oko. Proto radím všem kamarádkám, které od svých přítelů dostanou růže, aby je nechali ve váze tak 2-3 dny a poté je zavěsily hlavami dolů a nechali usušit. Mohou se pak z rostlinek těšit mnohem delší dobu než normálně. Stejně jako já.




Nevím jak pro Vás, ale pro mě má darovaná květina opravdu velký význam. Je to důkaz přátelství, lásky a mnoha dalších věcí. Nejraději a nejčastěji dostávám květiny od kluků. Na svou první si pamatuji... Bílé růže. A od té doby je zbožňuji. Vyzařuje z nich taková čistota a svoboda, přesně to, co je pro mě v životě důležité.
Dost často jsem také dostávala kytičky společně s omluvou za nějaký přečin nebo průšvih. V tu chvíli, kdy přede mnou stojí kluk s kytkou v ruce a omluvou na jazyku, nelze mu neodpustit. Květiny mají prostě zázračnou moc. Hlavně na holky.

Letošní jaro na sebe ale bohužel nechalo dlouho čekat a pohled na smutnou bezbarvou zahrádku mi trhal srdce. Proto jsem podlehla mámení květinářství a vesměs každý týden nebo dva jsem si zakoupila pár kvítku. Tulipány, karafiáty, růže... Nejčastější úlovky. Kvůli nim jsem si pořídila i speciální vázu a pro ni pak našla v pokoji speciální místo, kde se i se svým obsahem krásně vyjímala.

Ten pocit, když jsem poté přicházela domů, otevřela dveře a ucítila tu nádhernou vůni - bylo mi úplně jedno, že jaro usnulo kdesi za horami a venku je pořád 10°C, i když je už duben.

Nevím, kde se tenhle kytičkový syndrom ve mě najednou vzal. Odmala jsem totiž byla schopná pěstovat jenom kaktusy. Ty jediné byly schopné přežít moji zapomnětlivost a vydržet i měsíc bez zalití. Dodnes mi dokonce dva z nich vydrželi a daří se jim skvěle. Jeden z nich po 6ti letech nečekaně rozkvetl. Byla jsem z toho unešená.

Ještě lepší pocit ale byl, když jsem ráno odcházela do školy, a jakmile jsem otevřela domovní dveře a vyšla ven, začali na mě ze zahrádky vykukovat první kvítky. Tulipánky, sněženky, bledule, narcisy... A všechno bylo najednou barevnější a veselejší. Jaro přicházelo a nakonec i přišlo. Sice pozdě, ale přece.

Není přeci krásnější pohled na českou zemi, než když je rozkvetlá a bují na všechny strany. Zelená a žlutá pole jsou prostě mnohem pohlednější než hnědá. Nic proti zimě, má taky svoje kouzlo, ale jaro je jaro. Je to takové znovuzrození země. A je vzrušující pozorovat, jak se poupátka derou skrze zmrzlou zemi na vzduch.


Vaše Katie
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

do you like my articles "on theme"?

sure
it could be better
nope

Komentáře

1 malaika-hatia malaika-hatia | Web | 17. července 2013 v 22:58 | Reagovat

taky ráda suším růže a potom se kochám a vzpomínám, kdy a od koho jsem je dostala a k jaké příležitosti :)

2 Katie* Katie* | Web | 17. července 2013 v 23:02 | Reagovat

[1]: jsem ráda, že nejsem jediná takhle úchylná :)

3 S-hejvi S-hejvi | Web | 18. července 2013 v 7:40 | Reagovat

vidím to úplně stejně jako ty, vždycky mi je líto tu kytku vyhodit..:)

4 Maybelline Maybelline | Web | 18. července 2013 v 10:47 | Reagovat

Taky si darované růže vždycky usuším :)

5 Katie* Katie* | Web | 18. července 2013 v 10:56 | Reagovat

[3]: Právě :) Takhle jim dá člověk další šanci :)
[4]: Nejsem v tom sama :) Děkuji :)

6 sayhey sayhey | Web | 18. července 2013 v 11:43 | Reagovat

Darovaná květina vždycky moc potěší :D :) a jinak to mám podobně jako ty:)

7 Katie* Katie* | Web | 18. července 2013 v 12:01 | Reagovat

[6]: :) Všichni sušíme! :) Založíme sušící ligu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama