"Apa trece, pietrele ramin."

*why only just me?

26. července 2013 v 12:37 | (Katie) |  on theme
Myslím si, že každý člověk si alespoň jednou v životě položil otázku - proč zrovna já? Ale kolikrát se na to našla odpověď? A kolikrát si na to byl schopen odpovědět člověk sám? Vysoká úspěšnost to asi není... Ale jak je to možné? Říká se, že jsme vyspělá rasa, chytrá generace. Proč si nedokážeme odpovědět na tak banální otázku? Vždyť jsme přeci tak uvědomělí!?



"Umyj nádobí!" - "Proč zase já?" - Alespoň něco by si doma mohla udělat.

"Vyvenči psa!" - "Proč zase já?" - Protože já s ním byla ráno.

"Odvez mě na autobus!" - "Proč zase já?" - Protože nikdo jiný tu auto nemá a pěšky to nestihnu.


Klasické dialogy s rodiči, potažmo hlavně s maminkami. Dalo by se říci, že právě ony znají vždycky odpověď na naši otázku - Proč zrovna já?
Ale nefunguje to tak vždycky. Kolikrát se nám jako odpovědi dostane jednoduše - Prostě proto, že jsem to řekla!

Když moje uši zaregistrují tuhle odpověď, pošlu do mozku jednoduchý signál - nastav naštvaný obličej, otoč se o 180° a odejdi. To, co po tobě chtějí, udělej až za pár minut, nebo si to pro jistotu nech ještě jednou zopakovat.
A takhle prostě reagujeme velmi často.
Naše mozky chtějí znát jasné a pravdivé odpovědi, protože těm jednodušeji uvěří a podlehnou. Prachsprostému - protože jsem to řekla - je těžké něco namítat.
Je fakt, že párkrát mi ulítlo - Když si to teda řekla, tak si to i sama udělej, já jdu za chvíli do práce a nemám na to čas. - a to potom byl teprve mazec. Ohánění se tím, že jsem drzá, že doma nic nedělám, že se neustále flákám a s ničím nepomůžu a bla, bla, bla...

Jenže mě v tu chvíli běží hlavou - drahá maminko, vstávám ráno v šest hodin, jedu do školy a tam strávím dalších 7 hodin. Ze školy mažu hned domů, kde mám půl hodiny na jídlo a převlečení se a musím vyrazit do práce. Tam od 16 do 22 dřu a to za mizerný peníze. Přijdu domů v půl jedenáctý, někdy i později když je nečekaný kšeft a musím zůstat přesčas. Musím si vymyslet lehkou večeři, něco málo se naučit, s úderem půlnoci si lehnout do postele, kde stejně usnu až v jednu. Za pět hodin se ale vzbudí budík a probere i mě ze sladkých snů. Všechno začíná na novo, s tím rozdílem, že jsem ve škole do 5ti hodin do odpoledne. Domů dorazím v 6 a jsem ráda že žiju. A ty pak po mě chceš mýt nádobí, které jsem vůbec neušpinila já, uvařit večeři, kterou stejně nejím a miliony dalších věcí, na které máš čas celý den ty, protože pracuješ doma a staráš se o mého mladšího bráchu... Takže ještě jednou se ptám...
Proč zrovna já??


Vaše Katie
(článek je doplněním k předchozím tématům týdne, na které jsem se nestíhala vyjádřit)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Emily Emily | Web | 26. července 2013 v 13:38 | Reagovat

Moc pěkný článek :D:) věta "Prostě proto, že jsem to řekla!" mě vždycky vytočí. ._. :D:D:)

2 Katie Katie | Web | 26. července 2013 v 14:51 | Reagovat

[1]: A koho ne? :D

3 malaika-hatia malaika-hatia | Web | 27. července 2013 v 13:08 | Reagovat

Ano, dokonale výstižný článek :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama