"Apa trece, pietrele ramin."

*flood

23. ledna 2014 v 21:58 | (Katie) |  on theme
Mám s články na téma týdne hrozné zpoždění... Vím to. Ale ne vždy je čas a nálada psát. Ale moc dobře víte, že je takhle zpětně dopisuji. A snad se mi jednou povede dopsat všechny :) Je to pro mě výzva. I když mnohem větší je si na to psaní najít trochu času.
Protentokrát se mi pod ruce dostalo téma loňských povodní. Zakusila jsem jejich sílu z trochu jiného úhlu, než je zvykem, a ráda vás s ním seznámím. Dobrovolnictví... V ohozu dobrovolného hasiče se brouzdáte zatopenými zahradami a snažíte se ze všech sil pomoci tam, kde je to potřeba. Jenže máte jen jedny ruce a škod, které voda napáchala, jsou spousty. Vše je zničené, bahno se dostalo i do nejmenších skulin. A já jen procházím chatovou oblastí v Řevnicích se snahou rozdat sílu a pozitivní myšlenky všem, kteří to potřebují.




Je červen roku 2013 7 hodin ráno. Scházíme se před naší hasičárnou. Jsme povoláni už druhým dnem na pomocné práce do zatopené chatové oblasti ve městě Řevnice. Se zalepenýma očima se soukám do zásahové obleku a bot a dopíjím si kafe. V půl sedáme do auta a vyrážíme. Kolem osmé přijíždíme k hasičárně řevnických profíků a dostáváme přidělenou lokalitu.

Kluci tu byli už včera, ale pro mě je to vše nové. Po cestě, které vede podél opadlé řeky se noříme do chatové oblasti. Silnice, po které se kodrcáme, byla ještě před několika dny metr pod hladinou vody. Dnes už je jen mokrá a utíkají přes ní neposedné pramínky podzemní vody, kterou země není schopná pobrat. Přijíždíme k rodinnému domu, který nedávno vypadal jako ostrov. Včera po jeho zahradě jezdili kluci na pramici. Dnes už je voda o dost níže. Sahá nám ke kolenům a naše vysoké boty nám dovolují se v ní brodit. Začínáme odčerpávat vodu. Rozhazujeme tříproudové hadicové vedení a voda z trávníku pomalu mizí. Je hrozné horko a to ještě není ani poledne. Dostáváme čaj, kávu a malé občerstvení. Lidé jsou tu milí a cení si naší práce. Snažíme se ze všech sil.

Trávník je už jen podmáčen a sem tam se zrcadlí malá kaluž. Tady jsme hotovi. Teď nás čeká oběd. Potřebujeme načerpat novou energii. Láduju se co to dá. Vím, že několik dalších hodin bude potřeba pracovat a na jídlo nebude čas. Jakmile nám slehne, odvelí nás na další stanoviště.
Jde o kemp, ve kterém voda zanechala obrovskou lagunu.


Všechna tři čerpadla jedou na plný výkon. Rachot je to šílený a ještě šílenější je to dvousetmetrové vedení hadic k řece. Tři proudy, jedna hadice má 20 metrů. Každou čtvrthodinku jdu na obchůzku zkontrolovat, zda je všech třicet hadic v pořádku. Sem tam nějaká teče. Větší díry utěsníme, menší ponecháváme osudu.


Jsou tak čtyři odpoledne a dostavuje se únava. Odpočíváme ve stínu s dostatkem tekutin po ruce. Horko je neúprosné. Chvílemi podřimuji. Je to náročnější než se zdá. Hladina laguny v kempu klesá, ale pomalu. Sem tam utichne jeden z motorů a hlásí se tak o doplnění paliva.

Nakonec voda mizí. Podzemní praménky sice sem tam někde vykukují, ale nejsou již tak velkou hrozbou. Přichází balení materiálu. Pracovní den končí. V 5ti lidech se vrháme na balení těch 30ti hadic. Je to nekonečné a moje ruce pomalu ztrácí sílu.

Vše je naloženo v autě. Stačí jen rozloučit se s kolegy, popřát všem povodní postiženým lidem hodně štěstí a sil v obnově majetku a pak už jen padnout do sedaček. Opírám si hlavu o sklo a během několika minut se mi zavírají oči. Energie je na nule. Půhodinová cesta na domovskou základnu ale na malé dobití sil stačí.

Pak už zbývá jen omýt auto, materiál, sebe a šup do civilu. Zasloužené vychlazené pivo mizí v hrdle a cítím, jak se mi pomalu vrací síla.
.
.
.
Je zhruba deset dní po povodních. Do Řevnic jsme se myslím podívali ještě jednou nebo dvakrát. Chtěla jsem si odpočinout, nevím proč, ale u vody. S kamarádem jsme si udělali výlet za Beroun. Je tam splav, který za normálního stavu vody přejdete se suchými kotníky. Jenže ani týden po povodních není možné se v této vodě smočit. Horko nás ničí, a tak si jen užíváme šumu vody a kapiček, které občas přistanou na našich bosých nohách, které nám visí z hráze. Na řece je vidět, že voda v ní je stále znečištěná. Bude trvat ještě pár dní, než bude vše zase v normálu. Někde to bude trvat týdny, jinde měsíce, dalším třeba rok.
A pak se třeba příroda naštve znovu a opět vyzkouší naši povodňovou bdělost.
Odklízení následků je těžká práce, a to pro kohokoliv, kdo se zapojí. Stačilo mi vidět tu beznaděj v očích lidí, kteří během jedné noci přišli o všechno...
Ale my tu byli pro ně. Pomohli jsme co to šlo. Teď záleží jen na nich aby se postavili na nohy a bojovali s tímto nepěkným osudem.
Všem držím palce...


Vaše Katie
(ze vzpomínek na červen 2013)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cassie Cassie | Web | 24. ledna 2014 v 14:49 | Reagovat

Obdivuju tě, musíš být skvělá a hlavně silná :) Je dobře, že jsou lidi jako ty, který se nebojí práce a rádi pomůžou druhým a tak.. Pěkný článek :) (ostatně, jako obvykle, že :D)

2 Katie* Katie* | Web | 24. ledna 2014 v 15:03 | Reagovat

[1]: Zase mě tolik nevychvaluj :D Nějaká ta síla tam je, jak vnější tak vnitřní :) Jinak se tahle práce dělat nedá :)
A děkuji ;) Budu se snažit takhle psát pořád :D

3 Bajus-ik Bajus-ik | 24. ledna 2014 v 22:40 | Reagovat

Dobrý článok :) Obdivujem ťa je dobre že sú ešte ľudia ktorý radi pomôžu :)

4 malaika-hatia malaika-hatia | Web | 2. února 2014 v 5:34 | Reagovat

Je zvláštní podívat se na tuhle tragédii i z téhle druhé strany.. Obdivuju tě, pro ženskou to musí být vážně záhul a chce to určitě i hodně odvahy.. Ale určitě to za ten pocit stojí. :)

5 C. C. | Web | 6. února 2014 v 16:45 | Reagovat

Úžasne si to napísala. Je skvelé, že sa nájdu ľudia, ktorí pomôžu v najťažších chvíľach tým, ktorí to potrebujú. :)

6 Katie* Katie* | Web | 8. února 2014 v 14:31 | Reagovat

Moc vám všem děkuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama