"Apa trece, pietrele ramin."

Březen 2014

*final part of the story of two knight's families

15. března 2014 v 18:11 | (Katie) |  the story of two knight's families

"Pokud dobře chápu, máš namířeno za mým otcem. Jste schopni pokračovat už teď nebo tu přespíme a vyrazíme před úsvitem?"

Cedric měl zřejmě jasno. Lehl si do vysoké trávy a zhluboka si odfrkl.

"Myslím si," řekl Malcolm, "že tvůj kůň rozhodl. Zatím ho odsedlej a já vyndám kožešiny, ať si máme na co lehnout."

"Dobrá. Děkuji, Malcolme."

"Maličkost. A ještě jednou se moc omlouvám, za ten souboj. Kdo to mohl tušit, že to jsi ty?"

"Vše je v pořádku. Ta rána na tvém stehně budiž ti ponaučením - nejdříve chtěj znát tvář svého nepřítele, až poté s ním bojuj."

"Vezmu si to k srdci, má paní," uklonil se a odešel ke svému koni, který dosud stál na stejném místě, kde ho zanechal.

"Tak to vidíš Cedricu," promluvila jsem šeptem, když jsem povolovala sedlo, "jsme v bezpečí." Cedric mi jen na oplátku zamával ušima a začal pomalu usínat.

"Elain?"

"Ano?"
"Provizorní lůžko je připraveno."

"Už jdu," odvětila jsem a políbila Cedrica na dobrou noc.
Lehla jsem si na kožešinu, kterou Malcolm mezitím prostřel vedle stromu, a schoulila se do klubíčka. Malcolm si lehl čelem ke mně a dlouze se na mě zadíval.

"Vůbec si se nezměnila. Jsi pořád tak neuvěřitelně krásná, až se z toho tají dech."

"Ty jsi také pořád stejný. Ukvapený, silný, ale zároveň něžný a milý," usmála jsem se na něj.

"Jsem rád, že se naše cesty opět setkaly."

"Já také."


S těmito slovy si mě přivinul do náruče a během chvíle usnul. Teplo a bezpečí, které mi poskytoval, mě uklidnilo. Důležité listiny našich rodů jsou v bezpečí. U Adorů najdu přístřeší a jak to tak vypadá, i nový život. Všichni společně snad dokážeme porazit strýce Williama, pomstít smrt mého otce a nastolit v mé zemi znovu pořádek. A kdo ví, možná jim přivedu i nového krále a rody Merletů a Adorů se navždy spojí v jeden.


Pokud by jste měli zájem o pokračování, možná by to i šlo dopisovat dále :) Ale záleží na Vás :)

Vaše Katie