"Apa trece, pietrele ramin."

*dracula's ladylove part two

22. června 2014 v 15:33 | (Katie) |  povídka draculova milenka

Uběhlo prý několik dní, než jsem se probral. Můj osobní felčar, který působil na hradě Poenari, dělal vše, co bylo v jeho silách, aby mě udržel naživu. Když jsem se probral, spadl mu velký kámen ze srdce.

"Kara… Kde je Kara?"

"Můj pane, vaše paní byla unesena tureckou tlupou, která přepadla vaši výpravu. Je mi to moc líto, ale od té chvíle o ní nemáme žádné bližší zprávy. Když vás přivezli sem na Poenari a předali vás do mé péče, rozjela se vaše garda za těmi Turky. Jejich stopy však zmizely u řeky Arges."

"Bože, nic horšího se stát nemohlo. Kdy budu v plné síle?"

"Můj pane, nejdříve tak za týden. Ztratil jste poměrně dost krve a vaše tělo potřebuje nějaký čas na to, aby si vytvořilo novou. Musíte odpočívat."

"Nemůžu čekat. Unesli Karu, musím ji získat zpět!"

***

Po třech dnech nuceného zotavování jsem dal na Poenari svolat bojarskou radu. Nevydržel jsem již čekat, až se mi dostane plné síly.

"Turci si dovolili už moc. Napadat zákeřně kohokoliv, a dokonce se uchýlit k únosu. To už je naprostý vrchol. Rozhodl jsem se v proto vytáhnout proti nim do bitvy a vyplenit všechna jejich sídla, na která narazíme. Všichni skončí na kůlech za svou drzost."

Můj návrh sklidil bujarý jásot, z kterého bylo jasné, že všichni bojaři půjdou do této bitvy se mnou. I Ferenc se usmíval a jásal s ostatními.

"A ještě jedna věc. Tomu, komu se povede odhalit, kde ukrývají Karu, nebo mi o ní poskytne jakékoliv informace, se velmi štědře odměním. Toto tažení podnikám hlavně za účelem nalézt svou paní. A nezáleží mi na počtu tureckých těl, která v této cestě pobiji."

Opět se ozval bujarý jásot. Všichni jsme si připili a pokračovali v oslavách mého uzdravení.

Druhého dne ráno se všichni bojaři rozjeli na svá panství sebrat vojsko a vrátit se k Poenari. Během tří dnů byli všichni zpět. Vojsko, které se nám povedlo seskupit, čítalo na sto tisíc mužů. Tuto naši armádu jsme rozdělili na tři menší. První z nich jsem vedl já spolu s bojarem Raduem, druhou Ferenc a třetí János. Každá skupina se rozjela trochu jiným směrem. Postupovali jsme v rozvleklé rojnici směrem proti tureckým osadám, které se nacházely na valašských hranicích. K první z nich jsme dorazili po dvou dnech pochodu a začali naši krvavou mstu.

***

Turecké hlavy padaly jedna za druhou a okolní kraj byl lemován kůly s tlejícími těly. Moje armáda ničila jednu osadu za druhou a zdatně postupovala směrem na východ. Sultán na naše výboje vůbec nereagoval, což mě trochu zaráželo, ale alespoň nás nic nebrzdilo v postupu. Mé srdce ale začínala zaplavovat šílenost a zoufalství. Po Kaře nebylo ani stopy, ale já nepřestával hledat a vraždit.

Po měsíci krveprolévání jsme ztratili sotva čtvrtinu mužů. Zbytek vojáků už byl ale značně unaven a vysílen a navíc nám začaly docházet zásoby. Zavelel jsem tedy k ústupu a stáhli jsme se zpět do Valašska. Každý z bojarů si postupně odváděl svou část armády zpět ke svým sídlům, až zbyla pouze moje a Raduova jednotka. Raduův hrad Sange byl od nás vzdálen pár hodin pochodu, a tak mi Radu nabídl své pohostinství. Poskytl odpočinek mě i mým vojákům, otevřel pro nás několik sudů vína a nechal přichystat velkou hostinu. Všichni jsme se dobře bavili a slavili úspěch naší výpravy. Víno nám notně stoupalo do hlavy a začalo rozvazovat naše jazyky.

"Můj pane, jsi nejmocnějším panovníkem, který kdy ve Valašsku vládl, a přesto si podlehl kouzlu mocného hada."

"Koho tím myslíš, Radu?"

"Myslím tím Ference. Za zády ti provádí různé nepravosti a brojí proti tobě."

"Ferenc? Můj nejvěrnější přítel?"

"Být tebou, tak bych ho přítelem nenazýval. Nepřišlo ti divné, že Turci se nám tak lehko vzdávali a ani sultán se na nic nezmohl? Že osady, které jsme přepadli, nebyly příliš lidnaté a nebránily se tak urputně, jako je zvykem u tureckých bojovníků?"

"Doteď mi to divné nepřišlo. Ale jak jsi to nyní zmínil, začínám si myslet, že to asi nebylo úplně normální."

"Ano, nebylo. Za to všechno může Ferenc. Už několik měsíců to tajně táhne se sultánem a informuje ho o všem, co se tu děje. Jednou jsem ho přistihl zrovna, když předával tureckým poslům nějaké dokumenty. Musel jsem se zapřísáhnout, že ti to neprozradím, jelikož mi vyhrožoval, že zabije mou rodinu."

"Ten zrádce! A já mu tak věřil. Od dětství jsme byli přátelé a on mě teď takhle podrazí!"

"A to ještě není všechno. Ten únos Kary také zinscenoval on."

"Cože?"

***


Vztek mi proudil v žilách a měl jsem chuť zabít vše, co by mi přišlo pod ruku. Ferenc, můj nejlepší přítel, se postavil proti mně. Nemohl jsem tomu uvěřit, ale vše, co mi Radu prozradil, byla pravda. A Kara, má milovaná Kara, teď určitě trpí v jeho hradě. Bůh ví, jestli ještě žije. Musím se co nejrychleji vypravit na Ferencův hrad Escroc a ukázat tomu zrádci, kdo je v téhle zemi pánem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama