"Apa trece, pietrele ramin."

Květen 2015

*from generation to generation

22. května 2015 v 14:40 | (Katie) |  on theme
Rodiče, prarodiče, praprarodiče, prapraprarodiče, praprapraprarodiče, prapraprapraprarodiče... dinosaurus, ještěrka, mlok, žába, pulec, prvok, cosi ee kdysi dávno...
Vždycky mě zajímalo, odkud se tu na světě vzala zrovna moje rodina. Okud se vzalo naše příjmení, zdalipak nejsme z nějakého šlechtického rodu, zda jsme od nepaměti žili v Čechách nebo se sem dostali při stěhování národů, jestli jsme třeba vážně z nějakého masožravého dinosaura... ale otázka, na kterou bych hledala odpověď ještě mnohem déle, by byla - co je to hlavní, co se v naší rodině přenáší z generace na generaci a bylo tu s námi odjakživa??



*the sand

22. května 2015 v 14:15 | (Katie) |  my music
Jako písek, prosíváš mě mezi prsty... Stejně ti dlaně prázdný zůstanou.
Ani vodu nepřeliješ sítem, někdy je strašně málo chtít...
Já nejsem z těch co po těžký ráně nevstanou!

Tak tak, nejsem jedna z nich. Mě může život tisícekrát srazit na kolena a já se stejně zase znovu zvednu. Jsem bojovnice a nevzdávám se. Všechno má své řešení, jen je potřeba na něj přijít a jít si za tím, co člověk chce. Ale nesmí si při tom boji zase nechat srát kakat na hlavu. Protože občas se každý z nás potká v životě s někym, kdo udělá vše pro to, abychom my samy neuspěli. Ať žije nezdravá konkurence. Někdy to bolí, nesneseme to, jsme srabi a ustoupíme... a někdy prostě hodíme vše za hlavu a jdeme dál i přes všechny překážky. A to potom teprve je správné zadostiučinění, když se i po strastiplné cestě k cíli do něj opravdu dostaneme. A pukni závistí, že ty ne a já ano. Pukni!



Vaše Katie

*angels

15. května 2015 v 16:25 | (Katie) |  my music
I'm loving angels instead... Možná by to bylo občas jednoduší, milovat něco, co nám němůže ublížit a bude nás vždy chránit. Lidé takoví nejsou, nebo alespoň ne všichni, a nikdy nebudou. Takový už je svět.
Myslím si, že každý z nás by chtěl alespoň jednou dostat tu možnost roztáhnout křídla a zmizet kamsi do dáli, nechat všechny své trable a starosti dole na zemi a neřešit nic, být svobodný, letět a nevnímat tu tíhu lidského života...
Jenže pak nám dojde, že jsme jen malí bezvýznamní tvorečci ve velkém vesmíru, že neexistuje nic takového jako andělé, a že jediní tvorové, kteří létají z vlastní sil, jsou ptáci...
Nám lidem už křídla nenarostou... Navždy budem připoutáni k zemi, k lidem, co jsou zlí, mocichtiví, závistiví, pomstychtiví, zákeřní a nepřející...

A proto budu pořád radši milovat anděly...


Vaše Katie

*still too busy

13. května 2015 v 15:43 | (Katie) |  occasional diary
práce, práce, práce, škola, škola, hasiči, volno, bitva, práce, práce, práce, výlet, škola, hasiči, trénink, volno... aneb moje stále se točící životní smyčka... už dlouho jsem nezažila den, kdy bych opravdu mohla říct, že mám volno a nemusím vůbec nic dělat... je to smutné, ale na druhou stranu jsem ráda, že mám tak pestrý a nezastavitelný život. protože bylo by zlé se nudit, když je konečně venku tak hezky. jenže ouha - sice mám dneska volno z práce, ale to že je zkouškové období, na to se počasí neptá... takže venku všechno září a já sedím u stolu a drtím do sebe algoritmy, fyziku a bezpečnostní informatiku a občas se jen smutně ohlédnu přes rameno směrem k oknu a lehce povzdychnu...