"Apa trece, pietrele ramin."

*it calls love... 2

31. července 2015 v 15:52 | (Katie) |  my life
"No tak neplakej... Pojď sem ke mě... Co tě přeci nezabije, to tě posílí!"
"Nebo se mě to už pokusilo zabít znovu..."
"Jak to myslíš?"
"Že láska na první pohled nemusí být nutně jen jedna za život..."
"To snad nemyslíš vážně..."




"No, myslím..."
"Chceš o tom mluvit?"
"Chceš to ty slyšet?"
"Proto jsem za tebou přijel. Nemám rád, když se topíš v depresích a nemůžeš to ze sebe dostat. Tak šup. Povídej o další lásce na první pohled."
"No, ono v tom už bude trošku rozdíl."
"Jak to myslíš?"
"Že tohle už nebyla láska na první pohled, ale bylo to silnější než já."
"Ale, ale. Že by se zase někomu povedlo tě srazit na kolena?"
"I tak by se to dalo říct."
"Kdopak byl tím šťastným?"

"Dlouholetý kamarád a známý. I když, v době, kdy jsme se poznali jsem byla ještě malá holčička, a tak mi jeho přítomnost nic neříkala. Což se postupem času měnilo. Z holčičky jsem vyrostla v ženu, která má úplně jiné nároky a potřeby. Předtím jsme si neměli moc co říct, ale teď najednou jsme spolu propovídali celé hodiny a i beztak to bylo málo. Noční nekonečné hovory, vtipné sms zprávy, vzájemné návštěvy do pozdních ranních hodin... Prostě najednou jsme měla po boku přítele, kterému jsem mohla říct všechno, on mi mohl říct všechno, mohla jsem se s ním smát i před ním brečet a bylo nám báječně. Naše společné zájmy to přátelství jen utvrzovali."

"Kdo to pokazil?"
"Přestaň s tím předvídáním. Mám pocit, že ti nemusím vyprávět nic, protože to stejně všechno víš."
"Jen tuším."
"Tak schválně! Předveď se!"
"Oba jste si uvědomili, že už nejsi ta malá holčička. Dávala jsi to najevo a jemu to nebylo nepříjemné. A ty jsi provokovala dál a dál, až nakonec podlehl a políbil tě."
"Jdi do prdele..."
"Uhodl jsem?"
"Jako kdyby jsi tam byl s námi."
"Víš, to je možná důvod, proč dělám psychologa. Jde mi to."
"Nevytahuj se..."
"Nechme toho. Jak to pokračovalo?"

"Z mého pohledu dost dobře. Cítila jsem, jak mě strašně chce, hned a celou. Sama jsem nechápala, co se ve mě odehrává, ale cítila jsem, jak to "zvíře", za které mě máš, se trhá ze řetězu. Držela jsem se vší silou, ale prosmýkalo se mi pod rukama. Vzrušoval mě až na hranici udržitelnosti a já ho měla v rukou stejně pevně. Tělo pod jeho rukama tancovalo na melodii, kterou mi hrálo jeho silně bušící srdce. To jiskřící propojení mě propalovalo skrz na skrz."

"A kde se to posralo?"
"Musíš předbíhat zase na konec?"
"Promiň. Mám rád tvé vyprávění. Ve svém věku toho máš totiž za sebou tolik, že by ti leckterá třicítka mohla závidět."

"Haha, vtipné. Nicméně, nechali jsme to tak probíhat několik dní. Tulení, mazlení, líbání, myšlenky celé dny propojené. Ale pak přišla ta jedna osudná neděle. Cítila jsem, že už ten řetěz neudržím. Když už jsme leželi v jeho posteli a oba jsme měli na sobě jen spodní prádlo, bylo mi to více než jasné. Ale v tu chvíli, kdy se moje zvíře urthlo a chystalo se po něm skočit, vyšlo z jeho úst jen - já už to nechci. Bylo to jako dostat přímou ránu do čumáku. Mé vnitřní zvíře se stáhlo s ocasem mezi nohama zpátky do mého nitra a lízalo si ránu. Já jen ležela, dívala se do stropu a zadržovala slzy, které se mi draly do očí."

"To mi chceš jako říct, že se našel někdo, kdo odolal tvému vábení těsně před jeho nejlepším bodem?"
"Přesně tak."
"Kecáš... Vždyť to ti ještě nikdo nikdy neudělal!"
"A bolest byla na světě."
"To není možný."

"Bohužel je... V tu chvíli mě všechny city opustily. Vše, co jsem k němu cítila, vše, co ve mě probudil, jako by během té chvíle umřelo. Z jeho strany byl cítit chlad, strach a určitý druh nenávisti. A já tam pořád jen ležela, zlomená a zraněná, neschopná ani pláče. Bylo to, jako by mi vyrval kus duše a rozdrtil jí na prášek. A pak ten pohled těch jeho nebesky modrých očí se slovy - promiň, já prostě nemůžu... bylo to, jako by vzal ostrý nůž, který do mě předtím vrazil a ještě jím v té čerstvé ráně zakvrdlal ze strany na stranu. Vážila jsem si ho, ctila ho a obdivovala za všechno, co dělal. A během té chvilky se mi najednou stal úplně lhostejným..."

"Vídali jste se ještě po tom?"
"Kupodivu ano. Díky naším zájmům to tak prostě fungovalo. Dusila jsem v sobě všechen ten cit, který jsem si k němu vybudovala, ale bylo to těžší než jsem chtěla."
"Takže jsi to zkoušela prolomit znovu?"
"Ano, ale bezvýsledně. Už prostě nechtěl."
"Jen pusinka na tvář a měj se hezky?"
"Tak nějak. Štval mě..."
"Hádám, že od té chvíle si na něj začala koukat jinak."
"To ano. Najednou jsem neviděla jen ty klady, ale i ty zápory. Měla jsem ho za férového člověka, ale ve skutečnosti tomu zas tak nebylo. Viděla jsem, jak hrozně soutěživý člověk to je, a že pro výhru udělá cokoliv - dokonce i obejde určitá pravidla. Najednou se mi hrozně zhnusil."
"Ale i přes to pořád chováš kdesi hluboko v srdci ten cit."
"Ano."
"Ale už si netroufneš mu ho dát."
"Ne. Kdyby o něj stál, choval by se ke mě jinak."
"I takový mi chlapi jsme. Možná se tě jen bál."
"To by mi beztak nikdy nepřiznal."
"To asi ne."
"Ale stejně mě to celé mrzí. Zkazilo se to teď mezi námi, a už to asi nikdy nebude jako dřív."
"To už opravdu nebude."
"Beztak ale se najdou chlapi, kteří mi ublížili mnohem víc."
"Lady, ale nezapomínej na ty, kteří tě hlavně likvidovali. To jsou ti, kteří ti ublížili nejvíc, a já tě pak musel dostávat z jejich životů a bránit tě před nimi."
"A já jsem ti za to vděčná celým svým srdcem."
"Vysvětli mi prosím jednu věc."
"Ano?"
"Proč ty sis vždycky vybírala takový problémový typy?"
"Co povídáš? Můj současný přítel je přeci báječnej chlap!"
"To ano, a taky už jste spolu přes rok. Vidíš, že ti svědčí mít hodnýho chlapa."
"He, hodnýho... Taky se s ním dost natrápím."
"Stejně jako on s tebou. Ale i přes to, jaký jste oba ososbnosti spolu dokážete fungovat. Ještě jsi nikdy s nikým tak dlouho nevydržela. Až teď s ním. Konečně si se totiž ponaučila a na ty grázly zapomněla."
"Máš pravdu. Je mi s ním báječně, i když jsou chvíle, kdy to skřípe."
"To musí v každém vztahu. Ale jsem hrozně rád, že se konečně našel někdo, kdo tě napravil a donutil tě přestat myslet na blbosti a hlavně je vyvádět."
"To ano. Za ten rok se mnohé ve mě změnilo."
"Ale zpátky k mé otázce. Proč prostě sis už tolikrát nabrnkla hajzlíky? Tobě se prostě asi chce trpět, že jo?"
"Na co teď konkrétně narážíš?"
"Na Vlka Samotáře."
"Jo na tohodle. To byla kapitola sama o sobě."
"Dodneška jsi mi to pořádně nepovyprávěla."

"Poznala jsem ho před několika lety a od té doby jsem veděla, že ho chci. Vizuálně přesně můj typ, krásný hlas, modré oči, tmavé vlasy, úžasný smysl pro humor. Dokonalost sama. Problém se naskytl v tom, že jsem se k němu neměla jak dostat. Takže když jsme se po několika letech zase potkali o prázdninách a strávili spolu několik dní, všechno to bylo jako tenkrát. Letmé doteky, svůdné pohledy, malé laskavosti, vtipné narážky... Pak přišli noční procházky, první polibky, svírání v náruči, usínání ruku v ruce...

"A pak přišel sex."
"Pochopitelně. To byla jen otázka času."
"A stálo to za to?"
"No, z některých věcí jsem byla trošku v šoku, ale v celkovém měřítku 4 z 5 hvězdiček."
"Takže to nebyla zase taková bomba, co?"
"Něco bylo horší, něco zase neskutečně krásné. Celé to umocňovala ta několikaletá touha, která byla konečně uspokojena."
"Takže hezky na divoko, přesně ve tvém stylu. Jaképak s tím láryfáry."
"Bylo to trošku ďábelštější, to uznávám. To bylo asi to, co jeho překvapilo nejvíc."
"To, že mladý holky věděj jak na to a uměj si to užít?"
"No podle toho co mi pak říkal, jich moc takových nepotkal. A hlavně žádnou takovou jako já."
"Tak ty jsi prostě originál, to už vím kolik let, že druhou takovou by s loučí hledal."
"Bylo to prostě super a já se těšila jak si to ještě těch pár dní budem opakovat, než prázdniny skončí."
"Ale on nechtěl, co?"

"Přesně tak. Čekala jsem na to tolik let... tolik let než ho budu moct sevřít v náruči... tolik let, než ho budu moct líbat, hladit, škrábat na zádech... tolik let, než se naše těla propojí... A on mě pak začal odmítat... Vymlouval se na únavu, alkohol a kdo ví co ještě. Poslední noc mi řekl - já už prostě nemám zájem. Dobrou noc... Vlk samotář promluvil a dračice se musela stáhnout..."

"Hádám, že si se ještě ten večer hrozně opila a snažila se na to zapomenout."
"Vždyť mě znáš. Vždycky se radši opiju abych si pak nepamatovala sny, ve kterých bych to zažívala znovu."
"Pomohlo to?"
"Trošku. Víc mi pomohl Vlkův brácha, který se mě snažil celý večer utěšit."
"To pomohlo asi spíš, že jo?"
"Jo to jo, zvlášť když pak spal vedle mě a hlídal mě celou noc."
"Asi si měla jít do Samotářova bráchy, jak tak na to koukám."
"Teď už je to jedno. Oba jsem je už řádnou dobu neviděla a ani nechci. Vzbudilo by to staré vzpomínky a zase by se mi otevřely rány na srdci."
"Víš ty co?"
"Nevím."
"Jsem rád, že už si zanechala těhlenctěch avantýr, a funguješ ve spokojeném vztahu."
"Také jsem ráda."
"Přítele miluješ, obětuješ toho pro něj také víc než dost, a nemáš tak šanci dělat ptákoviny, jako dřív."
"V tom máš pravdu. Sice těžko zkousává, že se pořád pohybuju mezi chlapy, ale tomu už bohužel jinak nebude."
"Vzhledem k tvým koníčkům a zájmům a k tomu, že prostě nejsi typická holka, se s tím bude muset naučit žít."
"To on se snaží. Jde to těžko, ale snaží se."
"Zkus mu to trošku ulehčit."
"Věř mi, že se pokouším. A už takhle jsem se přestala vídat se spousty kamarádů."
"Každý musí do vztahu přinést nějakou oběť. A jsem hrozně rád, že máš konečně chlapa, co tě dokázal změnit k lepšímu."
"Tobě se to nikdy nepovedlo."
"Taky to nebyl nikdy můj úkol. Já jako tvůj psycholog jsem tu jen proto, abys mi mohla všechno říct a já ti mohl pomoci se dostat z určitých psychických situací bez větších šrámů na duši."
"A není ti líto, že jich teď je díky příteli čím dál méně?"
"Spíš jsem na tebe pyšnej. Měl jsem tě za nepolepšitelnou."
"Překvapila jsem co?"
"To teda jo, ale to všechno jen díky Lukášovi."
"Já vím. Proto ho miluji."
"A já ti to jen schvaluji. Ale nezapomeň - strašně rád poslouchám tvoje příběhy. Málokdo má tak bohatou minulost v takovém věku."
"Ještě pořád si neslyšel všechny."
"Co přede mnou ještě tajíš?"
"Toho je..."
"TY JSI HROZNÝ ZVÍŘE!"


pokračování příště

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 malaika-hatia malaika-hatia | Web | 6. srpna 2015 v 14:21 | Reagovat

:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama