"Apa trece, pietrele ramin."

Srpen 2015

*what happened

28. srpna 2015 v 15:25 | (Katie) |  my music
... tys vešla dovnitř, jak zhmotnění mý vize, jako když do srdce mi někdo vrazí nůž...

Tak co bylo dál? Po nebi se mraky honily, čas utíkal a my žili dál své upachtěné životy plné nenávisti, závisti a zloby a zapomínali na to, jak je krásné milovat, toužit a doufat. Než přišel člověk, který nás změnil. Otevřel nám oči dokořán a my viděli ten svět, který jsme vždycky chtěli vidět. Ten svět plný lásky a porozumění, ten svět plný dobroty a přátelství, ten svět, ve kterém stojí za to žít a ve kterém stojí za to být. Přitom stačí tak málo... nekoukat se do sebe, ale před sebe a kolem sebe. Nevzhlížet k nebesům, která nám nepomohou, ale ctít sám sebe a stát si za svými skutky. Ne vždy se nám musí dařit, ne vždy budeme plavat na hladině, můžeme se i někdy topit. Ale vždy je důležité mít vedle sebe někoho, kdo natáhne ruku a pomůže nám se nadechnout. A je ještě důležitější, abychom my sami byli někým takovým pro dalšího člověka. Ať už ho známe, či jsme ho ještě zatím nepotkali...



Vaše Katie

*me, myself and I photoshoot No.3

28. srpna 2015 v 15:15 | (Katie) |  photographies
jednoduše me, myself and I... aneb v jednoduchosti je síla



*me, myself and I photoshoot No.2

28. srpna 2015 v 15:13 | (Katie) |  photographies
jednoduše me, myself and I... aneb prý že na českých hradech straší bílá paní... hovno! červená je!



*me, myself and I photoshoot No.1

28. srpna 2015 v 15:08 | (Katie) |  photographies
jednoduše, prostě me, myself and I... aneb když se vyjede fotit na krásnou zříceninu v ještě krásnějších šatech...



*john green - looking for alaska

28. srpna 2015 v 14:24 | (Katie) |  books reviews
Když dospělí s tím hloupým, poťouchlým úsměvem říkají: "Mladí si myslí, že jsou neporazitelní," nevědí, jak moc mají pravdu. Nikdy nemusíme ztrácet naději, protože nikdy nemůžeme být nezvratně zničení. Myslíme si, že jsme neporazitelní, protože opravdu jsme. Nemůžeme se narodit a nemůžeme umřít. Jako všechny energie můžeme jen měnit tvary a velikost a zjevy. Když mladí zestárnou, zapomenou na to. Začnou se bát proher a selhání. Ale ta část z nás, která je větší než součet našich pozorovatelných částí, nemůže začít a nemůže skončit, a proto nemůže selhat.
Proto vím, že mi odpouští, stejně jako já odpouštím jí. Poslední slova Thomase Edisona zněla: "Je tam velice krásně." Nevím, kde je to tam, ale věřím, že to někde je, a doufám, že je tam krásně.



*inspiration in decoration

19. srpna 2015 v 13:44 | (Katie) |  design
Asi už konečně přišel ten čas, kdy se vrhnu na rekonstrukci svého pokoje. Jen kdyby to nebylo tolik práce a peněz... Nový nábytek, nová postel, velká knihovna, nástěnná televize a k tomu všemu vymyslet dekoraci... Dekorace... To je slovo, které mě opravdu dráždí. Už poměrně dlouho dobu se totiž nemůžu pro nic pořádně rozhodnout. Vždycky někde něco objevím a nadchnu se pro to, ale poté mi cestu skříží něco jiného a já tak mohu se svým plánováním začít od začátku. Nejdůležitějším krokem bylo pro mě zvolení barev. Mám ráda přírodní odstíny, jemné barvy, takže žádné kýče ani pastely. Jsem také úchylák na modou barvu v kombinaci s bílou a béžovou, což ve mě nakonec převládlo. Jenže, vybrat barvu, to bylo asi to nejjednodušší...