"Apa trece, pietrele ramin."

*the world is only our imagination

28. října 2016 v 16:29 | (Katie) |  on theme
Občas si pohrávám s myšlenkou, jaké by to bylo dívat se na svět cizíma očima. Očima přátel, nepřátel, známých, neznámých, slavných, obyčejných... očima zvířat.
Mám totiž čím dál tím silnější pocit, že tak jak vidím svět já sama, tak ho nemůže vidět nikdo jiný. Třeba že jeden odstín červené je pro mě mnohem červenější, než pro mé přátelé... Nebo třeba hladina vody je modrá, ale pro jiné modrozelená a pro další už zelená.
Kdy je sklenice poloplná nebo poloprázdná, kdy slunce svítí moc či málo...
Každý výjev, který se nám naskytne před obličejem nějak vnímáme. Ale vidí ho někdo stejně jako my samy?



Každý člověk má své hranice vnímání skutečnosti kousek jinde. A hlavně - na každou situaci se každý z nás prostě dívá jinak. Někdo vidí podzim jako zimu, ranní mlhy, všude spadaná listí, které se musí uklidit, neustálé deště, brzkou tmu...
Jenže je tu i druhá strana pohledu - procházky barevnými lesy, tanec v dešti, západ slunce zvýrazňující barvy přírody...
A tihle dva si nikdy rozumět nebudou.
Tak, jak se na svět díváme, tak na nás i působí. Vše se odehrává jen a jen v naší mysli. Když chceme určitou věc vidět špatně, tak ji prostě špatně uvidíme. Pokud ji začneme vnímat pozitivně, tak se také pozitivní stane. Největší výhodu mají v tomto realisti - vnímají skutečnost přesně tak, jak ji vidí. A mám ten pocit, že to jsou přeci jen ti nejšťastnější lidé.

Abych pravdu řekla, sama sebe také považují za realistu. Beru věci tak jak jsou. Prostě se tak měli stát. Nemodlím se k bohu aby je změnil - vím, že pokud je chci změnit, musím já sama (plus k tomu mít přízeň osudu). Ale když si přiznávám existenci osudu, už tak úplně realistou nejsem. Jsem i snílkem.
Realista a snílek.
Trochu to zní jako nezkombinovatelná kombinace, ale přeci jen to může fungovat. Stačí jen brát svět takový jaký je a ve chvilkách volna si představovat, jaké by to mohlo být. Vytěžit ze svých zážitků maximum. Vracet se k nim ve vzpomínkách a učit se ze všech svých přešlapů. K tomu mi dopomáhej fantazie.

A tohle má třeba také každý člověk jinak. A vtom je kouzlo celé naší lidské existence a celého našeho světa.
Pro každého je jiný, jinak komplikovaný, jinak krásný. Ale vcelku to pak utváří právě ten svět, ve kterém žijeme.

Nedokáži si ani představit, jak by to vypadalo, kdyby jsme všichni měli stejné představy.
Nebo spíš si to ani nechci představovat.
Byla by to totiž hrozná jednotvárná nuda.
Všechno stejné - pohledy, názory, představy, ideje... Vše...

Za všechno můžeme děkovat své svobodné vůli. Neb svoboda by měla být naší hlavní prioritou života. A to nejen svoboda osobní, ale i svoboda myšlenek, představ a snů...
V tom je ta pravá krása žití a bytí.

Vaše Katie
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lussy Lussy | E-mail | Web | 28. října 2016 v 18:48 | Reagovat

Krásný článek, souhlasím s tvým názorem. A krásný blog! :)

2 Katie Katie | Web | 28. října 2016 v 18:55 | Reagovat

[1]: Děkuji :)

3 Fredy Fredy | Web | 28. října 2016 v 19:10 | Reagovat

krásně napsáno :-)

4 Katie Katie | Web | 29. října 2016 v 23:42 | Reagovat

[3]: Děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama