"Apa trece, pietrele ramin."

Listopad 2016

*you know who... my ladylove

11. listopadu 2016 v 14:42 | (Katie) |  on theme
"...znal jsem jí. Byla neskutečná. Ty oči, ty vlasy, ten zadek. Černovlasá bohyně. I když jsem ji poznal relitvně mladou, za ty roky, co jsme se vídali, vyrostla v nádhernou ženu. Na správných místech se zakulatila, vytáhla se do výšky. Ale ty oči zůstaly stejné. Nepamatuji si, jestli byli zelené nebo šedé, ale na tu jiskru, co se v nich skrývala, na tu nezapomenu do smrti. Stačil jediný pohled zpod hustých řas a patřil jsem jí. Nešlo odolat. Musel jsem po ní neustále toužit. Ve snech jsem si představoval, jak svírám v náruči její perfektní tělo a mazlím se s ním; jak líbám její plné rty a rukou projíždím skrze její dlouhé černé vlasy. A pak když k tomu konečně došlo a já si mohl vzít všechno co mi nabízela, cítil jsem se jako v sedmém nebi. Něco takového jsem prostě ještě nezažil. Bylo to tak intenzivní, tak vzrušující, tak nabíjející! Ta její syrová divokost... Jako když pustíte šelmu z řetězu, na kterém je přikována za trest. Bylo to tak přirozené. A co dovedla svojí pusou! Na to, co mám už vše za sebou během svých let, tak musím přiznat, že jsem něco takového ještě nezažil.
Ale nejenom ta tělesnost byla nádherná, ale i ta její duše. Byla tak odlišná od všech těch husiček, co znám. Měla svoje vlastní názory, vlastní rozum, vlastní přístup. A vším se lišila od typické ženy. A přesto byla tak hrozně zkažená. Proto jsem jí tolik chtěl. Nevím doteď, co viděla ona na 40ti letém dědkovi..."
"A kde je teď, že o ní mluvíš v minulosti?"
"Odešla. Nemohl jsem se s ní už dál vídat."
"A kdo to byl?
"Ty víš kdo... moje milenka"