"Apa trece, pietrele ramin."

*you know who... my ladylove

11. listopadu 2016 v 14:42 | (Katie) |  on theme
"...znal jsem jí. Byla neskutečná. Ty oči, ty vlasy, ten zadek. Černovlasá bohyně. I když jsem ji poznal relitvně mladou, za ty roky, co jsme se vídali, vyrostla v nádhernou ženu. Na správných místech se zakulatila, vytáhla se do výšky. Ale ty oči zůstaly stejné. Nepamatuji si, jestli byli zelené nebo šedé, ale na tu jiskru, co se v nich skrývala, na tu nezapomenu do smrti. Stačil jediný pohled zpod hustých řas a patřil jsem jí. Nešlo odolat. Musel jsem po ní neustále toužit. Ve snech jsem si představoval, jak svírám v náruči její perfektní tělo a mazlím se s ním; jak líbám její plné rty a rukou projíždím skrze její dlouhé černé vlasy. A pak když k tomu konečně došlo a já si mohl vzít všechno co mi nabízela, cítil jsem se jako v sedmém nebi. Něco takového jsem prostě ještě nezažil. Bylo to tak intenzivní, tak vzrušující, tak nabíjející! Ta její syrová divokost... Jako když pustíte šelmu z řetězu, na kterém je přikována za trest. Bylo to tak přirozené. A co dovedla svojí pusou! Na to, co mám už vše za sebou během svých let, tak musím přiznat, že jsem něco takového ještě nezažil.
Ale nejenom ta tělesnost byla nádherná, ale i ta její duše. Byla tak odlišná od všech těch husiček, co znám. Měla svoje vlastní názory, vlastní rozum, vlastní přístup. A vším se lišila od typické ženy. A přesto byla tak hrozně zkažená. Proto jsem jí tolik chtěl. Nevím doteď, co viděla ona na 40ti letém dědkovi..."
"A kde je teď, že o ní mluvíš v minulosti?"
"Odešla. Nemohl jsem se s ní už dál vídat."
"A kdo to byl?
"Ty víš kdo... moje milenka"



"...znal jsem jí. Miloval jsem jí. Byla světlem v mé temnotě. Dostala mě ze dna na hladinu, kde jsem mohl volně dýchat. A i když jsem jí nemohl dát všechno, ona nikdy nežádala o nemožné. Byla skromná, milující, starostlivá a naprosto oddaná. Byla to láska. Velká a bolestivá, neb nám v cestě cosi stálo. Cosi, co jsme nemohli ignorovat. Ale ona i přes to mi byla andělem, ke kterému jsem se uchyloval ve stínech noci. Dodnes jsem na ni nepřestal myslet. Bylo to jako kdyby vám nějaká vyšší moc seslala spřízněnou duši. Přesně tím mi byla. Přál jsem si, abych ji mohl mít jen pro sebe. Ale na to bych se musel zbavit závazků, což mi nedovolila. Raději si sama zvolila cestu bolesti a utrpení, než aby ji způsobila mému synovi. Přitom by byla skvělou matkou... Vím to. Soudím tak podle toho, jak se starala o mě. A to nesmím pominout to, jak se o mě starala v posteli. Tam byla neskutečná. Vše na co si člověk vzpomněl. Byla nahoře, byla dole, byla všude. Uměla milovat tvrdě i jemně, uměla mi dát za uši, ale dokázala si to i vychutnávat. A já si rád vychutnával ji. Stýská se mi po ní."
"A kde je teď, že o ní mluvíš v minulosti?"
"Zmizela z mého života. Ale pořád ji občas někde zahlédnu."
"A kdo to byl?
"Ty víš kdo... moje milenka"

"... znal jsem ji. Byla mladá, nezkušená, ale tak inteligentní. A hlavně měla spoustu koníčků ne úplně typických pro ženu. Ten jeden hlavní nás pak spojoval. Vědel jsem, že jí chci, ale byla mladá. Vždyť věkový rozdíl mezi námi byl 19 let. A přesto mě něčím přitahovala. Chtěl jsem jí. A ona to moc dobře věděla. Byla to provokativní mrška. Hrála si se mnou, ale mě to nevadilo. Ba naopak, hrál jsem si s ní taky. Na to, že byla na střední škole, měla široké obzory a ke každé věci měla co říct. Občas mi tím tedy lezla na nervy, ale občas mě zase vyváděla z míry. Měl jsem jí rád. A i když jsem se jí snažil od sebe všeljak odradit, nedala se. Byla jak boomerang - jeden den jsem ji odmítl, druhý den se vrátila znovu.
A pak jsem to už nevydržel a políbil jí. Cítil jsem z ní tu sílu. Tu mladou krev, která se jí vařila ve spáncích. Když jsem se jí dotýkal, byla vzrušená až na půdu. Užíval jsem si to.
Nakonec ale nebyla tak zkušená, jak se tvářila. Ne, že by neuměla vůbec nic, ale já z ní dokázal během několika schůzek vytáhnout maximum. Věděl jsem, že mě považuje za učitele a učila se neuvěřitelně rychle.
Když se pak na delší čas odmlčela, byl jsem ze začátku naštvaný a trochu jsem tesknil, ale s postupem času mě to přešlo. Mnohem horší pak bylo, když jsme se potkali znovu. Za tu dobu vyspěla, zženštěla a ještě víc zmoudřela. Chtěl jsem ji zase mít. A taky jsem jí dostal. Tentokrát už to bylo jiný. Byla zvíře, stejný jako já. Utrhla se ze řetězu. Naše těla se zmítala v jednom velkém klubku. Uměla si to užívat. A já si to s ní užíval maximálně. Měl jsem rád její smích, když bylo po všem."
"A kde je teď, že o ní mluvíš v minulosti?"
"Odešla. A jsem za to rád. Srdce mám jenom jedno. Zničila by mě."
"A kdo to byl?
"Ty víš kdo... moje milenka"

Vaše Katie


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

do you like my articles "on theme"?

sure
it could be better
nope

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 11. listopadu 2016 v 14:59 | Reagovat

Nemám slov... Perfektní...

2 Katie Katie | Web | 11. listopadu 2016 v 15:00 | Reagovat

[1]: Nemám slov... Děkuji :)

3 work-with-kaite work-with-kaite | Web | 11. listopadu 2016 v 15:13 | Reagovat

Dokonalý. Fakt skvělý.

4 hedd hedd | Web | 11. listopadu 2016 v 18:38 | Reagovat

Wow... Tak to je opravdu dokonalý. A ještě dokonalejší je, když si to představím v realitě. Kdyby jen jednou jedinkrát jeden jedinej člověk mluvil i o mé osůbce takto...

5 Katie Katie | Web | 14. listopadu 2016 v 10:46 | Reagovat

[3]: Děkuji mockrát :)
[4]: Třeba už i mluvil, ale ty o tom jen nevíš :)

6 Myšák Myšák | 4. dubna 2017 v 13:36 | Reagovat

Ze života....

7 Katie Katie | Web | 11. dubna 2017 v 22:04 | Reagovat

[6]: Bohužel až moc...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama