"Apa trece, pietrele ramin."

Únor 2017

*majestic

19. února 2017 v 16:31 | (Katie) |  poems
Tam lví erb se tyčí,
kde hodiny bez rukou
a ptáci ve sklech vidět jsou.

Tam, kde silní mužové a ženy
o zdi se opírají,
neb ty padají
na jejich hlavu zvrácenou.

A velkou branou zde slunce prochází a oslňuje vše vůkol,
i to staré město,
které pod nohami se rozkládá.

Jeho klid ve velke výšce šestnáct orlů hlídá,
strnulými pohledy ve světové strany,
napůl roztažená křídla.

Pokloň se té majestátnosti,
tomu umu člověka,
kde každý rok spousty tvorů se na svůj osud načeká.

*flame

19. února 2017 v 16:13 | (Katie) |  my music
kolik nocí, kolik dní... to nikdo neví... ale jednou přijde ta chvíle, kdy si položíme otázku: jak dlouho tady ještě budu? kolik mi zbývá nocí, kdy budu moct vklidu a nerušeně spát a snít... kolik mi zbývá dní na to, abych se viděl se všemi, na kterých mi záleží... nikdo neví... konec může být dnes, může být zítra... taky může být za týden, měsíc, rok, dekádu...
je to osud... ta zlá věc, kterou nijak neovlivníme...
to co se má stát, se stane... osud jde totiž ruku v ruce se štěstím, a to buď člověk má, nebo nemá...
celý život je o štěstí...

a pak může během chviličky zhasnout jako plamen svíčky...

přesně tak jako tento týden zhasl plamen dvěma lidem z mé velké hasičské rodiny, které dohnal osud s prázdnýma rukama...
štěstí se zpozdilo...
osud je svině...
odpočívejte v pokoji...


*pixers.cz

5. února 2017 v 17:53 | (Katie) |  other reviews
dekorace, dekorace, dekorace... doma bílá stěna a člověk by do ní nejraději něco natloukl, aby nevypadala tak prázdně... jenže když ta zeď není vaše, je to poměrně zapeklitá situace. A navíc - na té zdi, kde by se vám moc líbilo mít nějaký obraz, poličku, cokoliv, je tohle neproveditelné... Proč? protože to je hnusnej sádrokarton, kterej nic nevydrží... A tak sedím na gauči, čučím na bílou zeď a v duchu proklínám pana domácího, že nám zakázal vrtat díry do zdí. Když mě to přestane bavit, vlezu si nahoru do ložnice, sednu si na postel a... čumím na bílou zeď... všude kam se podívám, bílé zdi. Už to na mě trošku padá. Říkáte vymalovat? Pf... to je moc práce a jelikož jsem úchyl na modrou barvu, všechny stěny by dostaly barvu letního nebe...
Takže, co s tím?
Řešení by to bylo...
Jaké?
Samolepka!