"Apa trece, pietrele ramin."

*it calls love... 4

11. dubna 2017 v 22:01 | (Katie) |  my life
"Lady?"
"Lorde! Kde ty se tu bereš! Nemáš být náhodou v Londýně?"
"Byl jsem"
"A co to, že už nejsi?"
"Protože jsem tady!"
"Hej!"
"Promiň. Dost fórů. Už mi tam bylo smutno. A hlavně jsem tě chtěl zase vidět,"
"Mě? To nemáš i důležitější přátele?"
"Jenže ti nemají takové poblémy, jako máš ty. Nemám pravdu?"
"Neznám tvé přátele a jejich problémy."
"Ani nemusíš. Mě stačí, že vím, co jsi zač ty."
"Chceš mi to zase připomínat?"
"Ale nechci, ty zvířátko jedno."
"Děkuju..."
"Mám pocit, že mi budeš mít co říct. Že?"
"Už sis udělal tu jasnovideckou živnost?"
"Jen kvůli tobě? To bych brzo zbankrotoval."
"Ale když to na mě vždycky poznáš, tak to musíš poznat i na jiný lidech."
"Ty jsi tak anomální výjimka, že to nejde přehlédnout. Ostatní jsou ostatní. Průměrní lidé."
"A já snad taková nejsem?"
"Ty? Dovol abych se zasmál!"
následoval minutový záchat smíchu...
"Nedívej se na mě tak, vždycky mě tím pobavíš."
"Díky, že jsem ti k smíchu."
"Ale nejsi, víš jak to myslím... Kafe? A řekneš mi při něm, co se děje?"
"Ok."
"Platím."




"Tak povídej ty šmudlo, copak se zase děje? Myslel jsem, že si teď už konečně šťastná."
"Já nemůžu tak úplně říct, že nejsem."
"Ale?"
"Ale znáš mě... vždycky se něco najde."
"Co je to tentokrát?"
"Vyšumělo to."
"Vyšumělo? Co si mám pod tím představit?"
"Ztratilo to jiskru. Visí to na mě..."
"Nevyváženost citů. Rozumím. A v čem je problém?"
"Že ho sice mám ráda, ale nedokážu už říct, jestli ho ještě tak moc miluji, jako dřív."
"Fajn. To se stává. Jste spolu dlouho."
"Já vím, ale jen o tom to není."
"Tak tedy o čem?"
"Já už ho asi milovat nemůžu..."
"A to proč?"
"Chybí mi moje svoboda. Cítím se jako v pasti. Cítím, že nemůžu dělat všechno, co bych chtěla. Že se hrozně omezuji jen proto abych mu neublížila. Cítim, že mě táhne ke dnu."
"Naposled, když jsme spolu o tom mluvili, vyhovovalo ti, že je tu konečně někdo kdo se o tebe stará tak, jak si zasloužíš. Takže mi chceš říct, že ta péče je přehnaná?"
"Asi ano. Skoro nic mě nenechá udělat."
"A tak to chápu že tě štve. Vždycky sis musela všechno udělat a vydobýt sama."
"Právě. Ale možná si na to už zvykám. Spíš se bojím, že toho občas trochu zneužívám."
"Jo k tomu by měl sklony asi každý. Bude to chtít, abys dala svou samostatnost víc najevo."
"Ale to se ho dotkne."
"Nepochybně. Ale oba musíte mít i svůj vlastní život. Ne že ty ho budeš omezovat kvůli němu a on nebude mít žádnej, protože visí na tobě."
"A právě to se teď na mě podepisuje. Mám toho nějak dost."
"A jak se tak na tebe dívám - kdo je to?"
"Kdo je kdo?"
"Ten člověk, co tě nad tím donutil přemýšlet. Protože já to nebyl."
"Ach jo."
"Tak povíš mi to?"
"Musím?"
"Nemusíš. Ty chceš, protože nikdo to ještě tak úplně neví."
"Jsi hajzl, víš to?"
"Vím lady, ale i tak tě mám rád."
"Fajn, je tu jeden."
"Už si mi o něm někdy vyprávěla?"
"Ano, mám pocit že někdy v listopadu."
"Listopad, listopad... tam ses mi zmínila o dvou."
"Ten nedostupnější."
"Nekecej! Už je dostupnej, nebo už ti to bylo jedno?"
"Stačilo nahlédnout do jeho duše, a pak už mi to bylo jedno."
"Říkám, mrška."
"Nepopírám, že jsem vytáhla lecjaké zbraně."
"Lecjaké? Ty máš vražedné zbraně. Oči, úsměv, tělo, hlas, vlasy, humor, schopnost naslouchat, schopnost vidět do duše."
"Jooo dobrý brzdi, to už oba víme, co jsem zač."
"Říkám znovu - mrška."
"Klidně přitvrď."
"Ještě ne. Povídej."
"Sice jsem ty zbraně vytáhla, ale oni nebyly potřeba."
"Jakto?"
"Protože to, co jsem ucítila během toho večera..."
"Jako co?"
"Třeba když jsme se poprvé chytli pod stolem za ruce. Měla jsem z toho husí kůži. Všude... Bylo to tak vzrušující, že už v tu chvíli jsem věděla, že chci víc."
"Víc čeho?"
"Víc jeho duše!"
"Ďáble!"
"Jeho pohled, jeho hlas, jeho dotek... To všechno dohromady mi otřásalo celým tělem. To,jak se mnou hrál, jak mě poslouchal, když jsem zpívala, jak přivíral oči při určitých tónech... a já se na něj jen dívala a usmívala se. Byla jsem jako v ráji."
"Ehm Lady, tys ho provokovala, nemám pravdu?"
"Jen decentně. Abych si byla jistá, že zájem je oboustranný."
"To ti snad už muselo být jasné."
"Nikdy nejdu do ničeho, kde mám byť i sebemenší pochybnosti."
"A že teď si je najednou neměla, když tenkrát si se bála na něj jen promluvit."
"Chtíč už byl asi mocnější strachu."
"Takže?"
"Při prvním polibku jsem cítila, jak to ze mě všechno spadlo. Všechno napětí, všechen stres, všechna bolest... bylo to pryč. A naše rty se dotýkaly... sedmé nebe bylo ještě nízko. Na takový okamžik jsem čekala celý život... Okamžik naprostého souznění duší!"
"Počkej, počkej. Jestli dobře počítám, bylo to podruhé, co jste se viděli, a už souznění duší?"
"To nepochopíš, pokud to nezažiješ. V tu chvíli mi přišlo, že ho znám odjakživa. Že tu vždycky tak nějak někde byl, ale bylo potřeba projít všema těma sračkama během života abychom se mohli potkat zrovna teď a tady."
"Ty jsi normální blázen!"
"A ty sis na to ještě nezvykl?"
"Ne. Nepřestáváš mě překvapovat. Pokračuj."
"Celou noc jsem nemohla pořádně zabrat. Pořád jsem cítila, jak leží vedle mě, jak mě objímá, jak mi dýchá do tváře... Ten klidný výraz a lehký úsměv v koutcích. Chvílemi mě teda trochu děsil, když přestával dýchat... Ale vždycky naskočil, když jsem položila svou ruku na jeho hruď. A pak nad ránem, když jsem otevřela oči a viděla jsem ty jeho, nádherně modré, jak se na mě dívají a pronikají skrz mě... Nechala jsem se přivinout do jeho náruče a byla jsem v tu chvíli neskutečně šťastná"
"Byla? Kdy proběhlo vystřízlivění?"
"Při loučení. To pocit štěstí vystřídal pocit neskutečné bolesti. Nechtěla jsem ho pustit, ale jinak to nešlo. Naposledy držet v dlaních jeho tvář a líbat ji, naposledy se nechat umačkat v jeho vroucí náruči. A pak prázdno... Vracela jsem se k němu v myšlenkách celou cestu domů. A pak i doma..."
"A jak si to zvládala pak doma?"
"Těžko. Usínala jsem jen s ním za zavřenými víčky. Ke spánku mě ukolébával jeho hlas."
"Dobrý peklo..."
"Mi povídej."
"A co bylo dál?"
"Dál? Jenom vítr, vál..."


pokračování příště

Vaše Katie


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama