"Apa trece, pietrele ramin."

*it calls love... 5

4. května 2017 v 15:38 | (Katie) |  my life
"Halooo! Lady! Vnímej mě prosím!"
"Promiň, promiň. Co si říkal?"
"Ty si duchem úplně mimo, viď?"
"To je to na mě tak vidět?"
"Ani ti nemusím koukat do očí a vidím, že se něco děje. Chceš o tom mluvit?"
"Nevím."
"Týká se to toho, o čem jsme se bavili posledně?"
"Ano."
"Posunulo se to?"
"Daleko."
"Jak daleko?"
"Hodně daleko."
"Seš v tom až po uši?"
"Jsem v tom celá..."



"Jestli o tom můžeš mluvit, rád si tě vyslechnu. To víš moc dobře."
"Vím..."
"Takže? Co si pamatuji naposled, stála si na rozcestí. Hádám, že jsi změnila cíl cesty."
"Hádáš správně."
"Jak se to stalo?"
"Jak? Jednoduše... Stačilo dalších pár hodin a dní v jeho přítomnosti... v jeho náruči..."
"Neplakej."
"Bolí to..."
"Láska vždycky bolí."
"Tohle není láska."
"A co to tedy je?"
"To kdybych veděla... Je to něco silnějšího. Něco mnohem silnějšího."
"Jako tehdy s Jirkou?"
"NEVYSLOVUJ UŽ NIKDY PŘEDE MNOU JEHO JMÉNO!"
"Promiň..."
"..."
"Takže co to tedy je?"
"Nevím, jak to nazvat, ale vím, že je to silnější a větší než já a nemám jak se tomu bránit. Podléhám tomu."
"A chceš se tomu bránit?"
"To je to. Nechci. Něco mi říká, ať do toho jdu, plnou silou, se vším co mám."
"A to něco je co? Srdce?"
"Taky. Mám pocit, jako by moje srdce, duše a rozum protentokrát utvořili koalici a jasně mě posouvají jediným možným směrem."
"Tak proč se tomu bráníš?"
"Protože na cestě za štěstím je příliš mnoho překážek, které nejde přehlížet."
"A co tedy hodláš dělat? Čekat?"
"A zbývá mi něco jiného?"
"Můžeš bojovat!"
"Bojovat... bojovat... proč já musím v životě pořád o něco bojovat?"
"Už jsi prostě taková. Nebo tedy alespoň tvůj život. Pokud získáš něco bez boje, nemá to pro tebe smysl... Pamatuji si na spoustu situací a pamatuji si i tvoje výrazy ve tváři, když jsi naprosto vyčerpaná vyhrála... Stálo tě to všechny síly, ale vyhrála si. Vždycky."
"Vždycky ne. Jsou i situace, kdy jsem musela uznat porážku..."
"Kromě té jedné, o které nesmím mluvit, mě žádná jiná nevypadá. Nebo to v tom případě nebylo tak důležité. Pro tebe..."
"Možná, že máš pravdu, ale to na tom nic nemění."
"Čeho se tedy bojíš?"
"Jestli mám dost sil k tomuhle boji."
"Dost sil? Vždyť ty si nezničitelná!"
"Bývala jsem..."
"NE! Jsi taková pořád a každá bolest, kterou si si musela projít, tě udělala silnější. A proto si myslím, že pokud to nevzdáš, tak to vyjde a já tě zase jednou uvidím šťastnou a usměvavou v náruči někoho, komu bude patřit nejenom tvoje srdce, ale i tvá neposedná duše."
"Děkuju, lorde."
"Za co?"
"Že stojíš při mě."
"Stál jsem a vždycky stát budu. Mám rád divný lidi."
"Jako jsem já?"
"Ty jsi extra divná, takže tebe zbožňuju."
"Dík."
"Bojuj. Vím, že se bojíš, že zase o všechno přijdeš, ale to se nedozvíš, dokud to nezkusíš. Stojí ti za to?"
"Stojí."
"Chceš ho?"
"Chci ho."
"Chce on tebe?"
"Ano."
"Cítíš prázdnotu, když nejsi s ním?"
"Hlubokou a bezednou."
"A jak se cítíš, když jsi s ním?"
"Jako v sedmém nebi - plná života."
"Budeš teda bojovat?"
"Budu!"
"To jsem chtěl slyšet."


Vaše Katie

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama