"Apa trece, pietrele ramin."

*soul of kings - part 2

13. září 2017 v 14:56 | (Katie) |  soul of kings
Co by se stalo kdyby Václav IV. nebyl takové pako... Co by se stalo, kdyby Zikmund zemřel dříve než Václav... Co by se stalo, kdyby posledním Lucemburkem byla žena... Co by se stalo, kdyby Čechům chtěli vládnout Rožmberkové... Co by se stalo, kdyby...
To vše a mnohem více na Vás čeká v povídce Duše králů, jejíž děj je zasazen do doby panování krále Václava IV., ale za poněkud jiných podmínek. Nechte se vtáhnout do světa fantazie, kdy jednu z klíčových rolí středověké politiky sehraje jedna mladá ženská duše... královská ženská duše.

Co se přihodilo v první části - klikni zde



část druhá

Slunce mu začínalo svítit do očí. Jenže ruka ho už od stínění si bolela a tak to vzdal. Jiří z Rožmberka se v doprovodu svých tří synů, Jindřicha, Jiřího a Františka, blížil k hradu. Ten se vypínal nad přilehlým podhradím jako majestát. A přitom nebyl ani malý, ani velký. Pravé lovecké sídlo hodné českých králů. Jiřímu se Točník vždy líbil a to i přes to, že na svém panství v jižních Čechách měl mnohem větší a masivnější tvrze. Kouzlo zdejší krajiny ho vždy nějak ovládalo a rád se sem proto vracel. I když dnešní návštěva byla spíše povinností než radostí. Věděl dobře, jaké rozhodování je čeká. Tedy jeho, krále Václava a především princeznu Kateřinu. Listina, která byla nedávno objevena v pozůstalosti zesnulého krále Zikmunda na hradě Křivoklátě, jim nedávala mnoho na výběr. Zikmund tak zřejmě jednal pouze ze strachu o svůj rod. Nedá se tomu už nic vytknout, ale mohl to vymyslet nějak šetrněji, alespoň s ohledem na svou jedinou dceru.

Sám byl zvědav na to, jak se k rozhodnutí svého otce princezna postaví. Vídal ji od mala. On a Zikmund se velmi dobře znali a trávili spolu hodně času. Byli oba stejně staří a spíše než s vážnějším Václavem si Jiří rozumněl právě s lehkomyslnějším Zikmundem. A to hlavně z toho důvodu, že Zikmunda netížily panovnické povinnosti a tak měl mnohem více času na to, aby se účastnil různých pitek, honů, turnajů a plně tak zastával přítomnost svého staršího bratra, který už na tyto záležitosti díky královské koruně neměl čas. Ve stejný rok, jako se Zikmundovi narodila Kateřina, přivedl Jiří na svět společně se svou třetí manželkou Eliškou syna Františka. Všichni Jiřího synové se s Kateřinou velmi často stýkaly na různých setkáních, turnajích či jednáních a dobře se tak znali. Zejména s Františkem a Jiřím si byla princezna velmi blízká. Jindřich byl naní již poněkud starý a zábava, kterou ti tři společně provozovali, ho už tehdy příliš nelákala. Když ale Zikmunda náhle zaskočila mrtvice, vše se změnilo. Kateřina se stáhla do sebe, pod křídla si ji převzal Václav a ji přestaly společenské sešlosti zajímat. Jihočeští vládci jí však zachovali svou přízeň i přes to, že je opustila, a tak se nyní po šesti letech těšili na to, až svou malou přítelkyni opět spatří.
Rožmberk se ohlédl na své syny, kteří se v sedlech svých statných koní pohupovali o pár kroků za ním. Jiří už věděl co stojí v Zikmundově listině. Věděl, že až budou za nějaký čas z Točníku odjíždět, bude jejich rodina o jednoho člena bohatší. Pro kterého z jeho synů se však Kateřina rozhodne - zda-li se vůbec rozhodne - si netroufal hádat.

Nejstaršímu Jindřichovi už táhlo na třicátý rok. Po svém otci zdědil tak akorát pleš a světlé oči, jinak si moc podobní nebyli. Starší Rožmberk byl menší a drobnější postavy, zatímco jeho prvorozený byl mohutný a statný chlap, že byl problém na něj nechat ukovat brnění. Jindřich si totiž od mala liboval v rytířských soubojích a byl v nich opravdu dobrý. Díky jeho zručnosti získal Jiří mnoho vlivných přátel i v sousedních německých zemích. Nicméně jako svého následovníka si ho představit moc neuměl. V hlavě neměl nic jiného než boj a válku, byl vcelku hrubý, i když společenské mravy ho otec, stejně jako všechny syny, naučil ovládat už v raném věku. Jiří tušil, že by Jindřich byl velice přísný a zároveň spravedlivý vládce, ale více než péče o majetek by si hleděl svých soubojů. Rožmberk potřeboval někoho více liberálnějšího.

Mladšího Jiřího, kterému odmala říkali Jiřík, si dokázal jako svého nástupce představit spíš. Válka ho moc nezajímala, ale ovládat meč uměl lépe než on sám. Fyzicky si podobní sice také moc nebyli, ale cítil, že Jiřík podědil jeho duševno. Byl společenský, trpělivý a tolerantní. Uměl naslouchat a nebál se dát najevo svůj názor. Nižší šlechta na panství rožmberském si ho vážila pro jeho laskavost a otevřenost a pro to samé si ho vážil i on. Z tohoto pohledu se jevil jako dokonalý vládce panství, ale i on měl své mouchy. Nedalo se totiž přeslechnout, co se o něm šuškalo na Krumlově. To, že nikdo nevěřil, že je Rožmberkův syn, nikomu za zlé neměl. Byl totiž celý po své matce Lucii. Měl hnědé oči a jeho tmavé vlasy mu již začínali mírně šednout, což také nebyla vzhledem k jeho věku dobrá zpráva, ale získával tím na vážnosti. Statnou postavu si pěstoval už od dětství, ale díky jeho občasným záchvatům lenosti, mu již začínalo mírně růst břicho. Jeho největším hříchem kromě dobrého jídla, vína a medoviny, však byla především závislost na dobré společnosti a hazardu. Když byl ještě mladý, nedokázal si říct dost a díky tomu si nejednou zadělal na velké potíže. Těsně před smrtí Zikmunda a odchodem Kateřiny se v něm však cosi změnilo a snažil se ovládat. Ne vždy mu to vydrželo, a tak si občas musel vyslechnout vyplísnění svého otce kvůli dluhům či nepřístojnostem, které provedl. Byl jen o tři roky mladší než jeho starší bratr Jindřich a přesto byli oba dva tak rozdílní a jeden k druhému nepřístupní. Jiřík si uvědomoval své schopnosti a Jindřich zase svou sílu. Ne vždy spolu vycházeli dobře a tak starému Rožmberkovi akorát přidělávali vrásky.

Jediný, na koho se mohl Rožmberk vždy spolehnout, byl nejmladší František. I když se už jako malý zcela smířil s tím, že na něj vláda na panství nezbyde a vydal se cestou teologie a medicíny, nikdy nezanevřel ani na ostatní povinnosti rožmberského rodu. V ovládání meče byl bezchybný, dokonce se naučil i obstojně střílet z kuše. Nicméně několik let v klášteře, kam nastoupil ze stesku po Kateřině, ho velmi změnilo. I když neztratil úplně svou veselou a společenskou povahu, stranil se ostatních světských slastí. Nepil, nehýřil, neponocoval a nezajímal se ani o pohledné panny z okolních panství, které se mu samy nabízely. Rožmberk si byl jistý, že by František byl spravedlivým a vzdělaným vládcem, ale žil by bez potomků, což by jejich rod nahnalo do čiré záhuby, pokud by se neoženili ani jeho starší bratři.

Zhluboka si povzdechl a poposedl v sedle. Jiřík pobídl koně a zařadil se vedle svého otce.

"Stalo se něco otče?" optal se ho starostlivě. "Netěšíš se snad?"

"Abych ti řekl pravdu synu, tak nemnoho. Za normálních okolností jsem vždy nedočkavý přijížděl a smutný odjížděl. Teď tomu bude poprvé obráceně."

"Nerozumím ti otče. Proč jsi smutný?" nechápal Jiřík.

"Po kolika letech se uvidím s Václavem a hned budeme muset řešit neodkladné záležitosti našich rodů."

"Šest let zase není taková doba na to, abyste se nepoznali."

"O to nejde."

"A o co tedy?"

"Jde o závažnost situace, kterou je nutné vyřešit."

"Týká se ta věc i nás tři? Proto tě musíme doprovázet?" a poukázal na své dva bratry, kteří ihned zpozorněli, když zjistili, že řeč je také o nich.

"Bohužel ano," musel konstatovat Rožmberk. Nemělo cenu jim lhát. Brzy by to odhalili sami.

"Mám se dál ptát, nebo nás včas zasvětíš?" Měl svého druhého syna rád. I když v pití a hraní nevěděl kolikrát kdy přestat, ve společenských rozhovorech se orientoval bez výhrad.

"Až bude čas, dozvíte se všichni to podstatné. Rozhodnutí však na vás až tak záležet nebude."

"A na kom tedy?" ozval se z druhé řady František.

"Dost řečí!" odmítl v konverzaci pokračovat Rožmberk. "Na hradě nás již určitě očekávají, nemá smysl se dále zdržovat," a pobídl koně do rychlejšího kroku. Celá výprava, čítající jeho tři syny a na tucet ozbrojenců, ho v tomto činu následovala. Všichni byli buď zadumaní, nebo ještě rozespalí, a tak si nikdo z nich nepovšiml pohybu v houští vlevo od cesty.


konec druhé části
Vaše Katie

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama