"Apa trece, pietrele ramin."

*it calls love... 6

9. června 2018 v 16:03 | Katie*G |  my life
"Dlouho jsme se neviděli."
"Vím. Sedni si ke mě."
"Neptám se proč. Vím, že mezi námi je specifický vztah. Ale taky vycítím, když je zle."
"Je zle."
"To jsem poznal. Nemyslíš si, že bys udělala dobře, kdyby ses na mě obrátila dřív, než až to bude úplně v prdeli?"
"Ještě to není uplně v prdeli."
"Netváříš se tak."
"Jsem zoufalá."
"Takže zoufale v prdeli?"
"Asi tak."
"A můžu s tím já ještě vůbec něco udělat?"
"No, můžeš mi zopkovat zase takový ty věci o osudu?"
"Je to příjemnější, svést to na osud, než přiznat, že ses tam dostala sama, co?"
"Já si to přiznat umím, ale nést jen částečnou vinu je jednodušší."
"To říkám pořád. Tak mluv..."






"Nejde se ho zbavit. Tedy, myšlenek na něho."
"Počkej, já myslel, že už se ti to povedlo."
"Jo, to jsem si myslela taky."
"Řekla jsi mu to?"
"Ano."
"Ulevilo se ti?"
"Ano. Částečně..."
"Vysvětli."
"Ublížila jsem mu tím."
"A nebyl to náhodou tvůj cíl? Za to, že si na všechno zůstala sama, že tě opustil a ani se nezajímal o to, jak to zvládáš?"
"Možná ano, možná ne. Chtěla jsem se mu pomstít tolikrát, ale víš, že taková nejsem."
"Ale uměla bys to. Jenže ty se prostě pořád neumíš oprostit od těch citů, co k němu chováš."
"Ne, to asi neumím... Je to pořád ve mě."
"Hale, ale já už nevím, jak ti od toho pomoct. Snažil jsem se a dobře víš, že se nám docela dařilo tě z toho dostat."
"Já vím."
"To, že jsi mu po těch letech řekla konečně pravdu, měl být vrchol naší očišťující cesty."
"Já vím."
"Tak proč se to doprdele zase nepovedlo?"
"Dnes se oženil..."
"To víš jak?"
"Bohužel se dozvím i věci, které nechci."
"Podívej se na mě."
"Co?"
"Proč brečíš?"
"Protože jsem to chtěla být já. Já jsem chtěla být tou, která s ním zůstane po zbytek života. Já jsem chtěla být tou, co mu bude oporou za jakékoliv situace. Já jsem chtěla být ta, která bude stát po jeho boku a nedopustí, aby se stalo něco špatného. Já chtěla být tou, kterou bude moct milovat a bude jí moct věřit ve všem. Já chtěla být matkou jeho dětí. Já chtěla být tou spřízněnou duši, co ho bude dělat šťastného. Já..."
"Pojď sem. Třeseš se jak osika..."
"Jak s tím teď mám sakra žít?"
"Pšššt... Pusť to ven. Držím tě."
"Nedokážu na něj přestat myslet. Pořád si pamatuji jeho vůni a každý jeho dotek."
"Teď vnímej jen můj dotek, ano? Vzpomeň si na to špatné, co udělal. To je ten důvod, proč ho máš nenávidět."
"Ale vždyť on nic špatného neudělal..."
"Opustil tě."
"Musel..."
"NE NEMUSEL! A poslouchej mě! Pokud tě miloval, tak jak ti tvrdil, a přesto se rozhodl, že raději ublíží tobě, než člověku, ve kterém začal ztrácet důvěru, máš plné právo na to, ho nenávidět a chtít se mu pomstít."
"Mezi otcovskou lásku k dětem se nic nedokáže vklínit."
"Ale on tě neopustil jen kvůli synovi, opustil tě proto, protože to tak chtěl. Bylo to hnusný a sobecký. Nechal tě v tom a snažil se tě vymazat ze svého života."
"Jsi předpojatý, protože víš to, co on před tím nevěděl."
"A jak se k tomu postavil, když si mu to po letech konečně přiznala?"
"Viděla jsem bolest... a smutek... a..."
"Pozdě!"
"Já vím! Ale když..."
"Žádný když! Pořád jsem prostě toho názoru, že jsi mu to měla říct tehdy rovnou a ne to 4 roky tajit."
"Nemohla jsem..."
"Proč? Zničilo tě to. Od té doby si už nikoho nedokázala tak hluboce milovat a neustále jsi ztroskotávala na tom, že jsi doufala v nemožné."
"Nemohla jsem mu ublížit!"
"Ale on ti taky ublížil!"
"Nemohla jsem ublížit tomu nevinnému dítěti, které by tak přišlo o tátu!"
"Ale on taky sebral tátu jednomu dítěti!"
"NE! Ticho! O tom se nechci bavit!"
"ANO! A konečně přestaň všechnu vinu svalovat na sebe. Chtěla jsi mít krásný a láskyplný život. Byla jsi pro něj ochotná obětovat všechno a taky jsi to udělala. Jenže k čemu?"
"Pro to, aby mohl být šťastný..."
"A je šťastný?"
"Vzal si jí, tak asi ano..."
"Podívej se na mě."
"Ne..."
"Říkám, podívej se na mě!"
"Nech mě..."
"Jen od tebe chci slyšet jedinou odpověď."
"Na jakou otázku?"
"Smíříš se s tímhle osudem?"
"Asi ano..."
"Nechci žádné asi. Chci buď ano nebo ne. Takže - smíříš se s tímhle osudem?"
"Ano..."
"Dobře. Dívej se na mě a poslouchej."
"Poslouchám."
"Osud to tak chtěl. Dovedl tě k němu, dovolil ti ho poznat, dovolil ti zlomit si o něj srdce. Ale to všechno tě mělo jen udělat silnější, abys byla připravená na to, co ještě přijde. Tvoje poslání na tomhle světě nebylo určené jemu. Tvoje poslání má mnohem hlubší smysl a je tu pořád spousty dalších lidských duší, pro které moc znamenáš a které tu tvou přítomnost moc potřebují. Je čas začít se soustředit hlavně na sebe. Vím, že se ráda obětuješ pro druhé a snažíš se, aby všichni kolem tebe byli šťastní. Je na čase, abys byla šťastná především ty. Dělej jen to, co opravdu chceš. Jdi si jen za tím, co opravdu chceš. Máš svůj sen. Změnil se, já vím. Ale změnil se proto, protože k tomu byl nějaký hlubší důvod. A ten tě teď nemusí trápit. Vím, že ten svůj vnitřní hlas slyšíš. Poslechni ho. Tvému srdci bylo ublíženo už dost. City, které jsou v něm schované, zůstanou i dál. Ale teď je nepotřebuješ. Tenhle svět teď potřebuje tvoji duši, ne tvoji lásku. Dej mu tedy to, co chce a to co ty zoufale potřebuješ - naději na lepší zítřky."
...
"Pomůžeš mi z toho zábradlí dolů?"
"Držím tě."
"Stejně je ta řeka krásná, když je noc."
"To jo, ale kdybys fakt skočila a já musel za tebou, tak by nás taky mohla oba krásně utopit."
"Umím plavat."
"Já ne. A navíc je tam jen půl metru vody."
"Vidíš, na to umět plavat nepotřebuješ..."
"Ale umět lítat abych si nerozbil hlavu o kamení by se docela hodilo."
"Nepochybně."
...

Katie*G


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama