"Apa trece, pietrele ramin."

Srpen 2018

*it calls love... 8

19. srpna 2018 v 19:18 | Katie*G |  my life
"Ty si prostě tak neuvěřitelně pitomá, až to bolí."
"Jo, ale bolí to jen mě."
"Jasně. Já jsem vosk."
"Ty jsi moje součást."
"Když myslíš."
"Já vím, že to se mnou není zrovna jednoduchý."
"To není."
"Ale z části za to můžeš ty."
"Já?"
"Jo. Protože se spolu nedokážete domluvit a dát mi jedno jediné východisko, které prostě nebude způsobovat tolik bolesti."
"No jo, jenže ono se vždycky pro někoho nadchne a v tu chvíli já prostě nemám šanci cokoliv říct."
"Teď kecáš."
"Jakto?"
"Protože se vás snažím poslouchat oba dva. Jenže ty v tu chvíli, kdy taková situace nastane, nemáš žádný argument."
"Protože ten prostě vznikne až časem. Potřebuji nejdřív nasbírat informace."
"A kdo ti je asi tak sbírá?"
"Já vím. Ale nechme toho pomlouvání mojí neschopnosti. Ty by sis měla být schopná poradit i beze mě."
"Jseš fakt vtipnej..."


*sebastian rainer - mysterium tremendum

19. srpna 2018 v 13:30 | Katie*G |  books reviews
Hrob Erikových rodičů patřil k těm skromnějším. Pomníček vysekal sám z pískovce z místního lomu. Když si prohlížel náhrobky, uvědomil si, jak je všechno absurdní. Důležité životní milníky se ve finále stanou jen pomlčkou mezi letopočtem narození a úmrtí. Celý váš život se vejde do mezery široké pět centimetrů. Už tehdy přemýšlel o smyslu svého života.



*it calls love... 7

8. srpna 2018 v 0:37 | Katie*G |  my life
"Pojď sem."
"Co je?"
"Podívej se na mě!"
"Co jsem provedla?"
"TY SES SNAD DOČISTA ZBLÁZNILA!"
"Proč na mě křičíš?"
"Protože si děláš co chceš a pak je z toho vždycky akorát tak průser."
"Nemůžu si pomoct, jsem už taková."
"Ale prd. Vůbec nepřemýšlíš nad následky svého chování a jednání!"
"Tak to pozor. Nech si ty křivdy."
"Křivdy? Tak se podívej, v jakým srabu zase stojíš!"
"Někdo tomu říká láska!"
"Co prosím?"