"Apa trece, pietrele ramin."

occasional diary

*when your past catch you up

13. října 2016 v 21:00 | (Katie)
Asi to už jednou potkalo každého z nás. Nebo jednou určitě potká. Život si ubíhá svým vlastním tempem nehledě na to, co člověk udělá a s jakým úmyslem. Dějí se dobré věci, dějí se špatné věci. To je prostě osud a s tím je nemožné bojovat. Co se má stát se prostě stane, ať už dříve nebo později. A pak už jen záleží na samotném člověku, jak se s tím popere. Někdy to zvládne levou zadní, někdy se s tím může trápit několik let. Po určitém čase se ale zahojí všechno. Čas je lék - někdy rychlý a někdy se s tím trochu loudá. V tom už hraje vážnou roli samotná osobnost člověka.
Nejhorší jsou ale pak ty chvíle, kdy už jste si jisti, že je to všechno za vámi a zase se vám dobře dýchá, a najednou - většinou zničehonic - je to všechno zpátky. Všechny vzpomínky, všechny radosti i bolesti, všechen smutek. Sakum prdum velkej balíček minulosti.
Zrovna teď jsem se motala v něčem dost podobném.
Trvalo mi skoro 4 roky, než jsem to všechno dokázala hodit za hlavu a přestat na to myslet. Vymazat to ze současných myšlenek a zahrabat to hluboko ve svojí duši. Zbavit se všeho toho utrpení, smutných výrazů, bolestivých nocí plných nočních můr. Všechno bylo pryč.
A pak, jakoby lusknutím prstů, je všechno zase zpátky... Myšlenky, vzpomínky, zadumané pohledy do nikam. Ta bolest, která už nikdy neměla existovat...
A za všechno může jediná lidská bytost...
To je na tom to nejhorší...


*trip to lunapark

4. dubna 2016 v 15:26 | (Katie)
Apríl, apríl, apríl... Už jsem z toho asi vyrostla, abych si potřebovala z někoho v tenhle den udělat srandu. Mé kdysi do detailu doladěné fórky jsou už jen předmětem vzpomínek, a dnes se cítím už staře a trapně na to, abych v nich pokračovala. A navíc - srandu si umím udělat z kohokoliv a kdykoliv a nepotřebuji na to nějaký apríl. A stejně, jediný, kdo pochopil správnou podstatu aprílového chování, je počasí, které navíc umí napálit několik stovek tisíc ba i milionů lidí najednou. To je pro mě doživotním králem aprílu. Navěky.
Ale proč o tom vůbec mluvím. Na apríla jsme totiž s mými nejbližšími vyrazili na matějskou, zavzpomínat na dětství a rozházet pár penízků mezi kolotočáře. A kupodivu, tam, už jsem si tak stará zase nepřišla.

*don't stop believing

8. března 2016 v 20:02 | (Katie)
Jednou za čas vždycky přijde den, kdy s Týnkou naházíme všemožně hadry do tašek, vezmeme foťáky a dobrou náladu a jede se tvořit. Tentokárt bylo všechno předem domluvené a vymyšlené, stačilo už jen vyčkat na správný okamžik. Dvanáctá hodina udeřila a my vyrazily na cestu. Naším cílem byl okres Benešov, obec Chotýšany, kde se měl nacházet starý rozpadlý zámek. Perfektní místo na focení. Teď už se jen modlit, aby byl přístupný.
Což jsme po asi hodince a půl jízdy zjistily, že je, ale objevil se jiný problém...


*car accident

17. února 2016 v 17:00 | (Katie)
Just another snowy wednesday afternoon... Venku je krásně nasněžíno a mě je do breku... Bohužel jsem dneska dostala lekci, jak opravdu kluzkými se mohou stát silnice a to během pár okamžiků. A přitom to ráno vypadalo tak nevinně. Všude poletoval sníh, kam až oko dohlédlo bylo bílo. Sem tam si pípnul nějaký ten ptáček. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se mohlo dneska něco špatného stát. Když jsem se konečně vyhrabala z bytu, bylo něco po jedenácté. Chtěla jsem jet k rodičům, připravovat se do školy a možná si zajet zaplavat. Na autě mi leželo dobrých pět čísel sněhu, ale nebyl přimrzlý, jen čerstvě napadaný. To zvládnou stěrače, říkám si a usedám na sedadlo řidiče. Stěrače skutečně zvládly svou práci a já se mohla v hrubě očištěném autě vydat na cestu. Už v ulici to klouzalo. Hlavní pak sem tam někde proklouzla, ale nebylo to nic, s čím bych si nedokázala poradit. Situace se však záhy změnila, když mě okreska vytáhla mezi pole. Foukal silný čerstvý vítr a začalo hustě snežit. Silnice klouzala snad na každém čtverečním centimetru a to mě donutilo výrazně zpomalit. Můj malý červený mafiánek se prokousával zasněženou a zamrzlou silnicí statečně, mohla jsem na něj být pyšná. Ale naše sněhová vyjížďka měla brzy skončit.


*gothic larp - in the clutches of the raven

22. října 2015 v 18:33 | (Katie)
Konečně přišel ten čas... a bohužel rychle utekl a zase odešel... O čem je řeč? Říká se tomu Gothic larp a je to vlastně jako návštěva středověku. A to úžasná návštěva středověku. Jde o 4 dny dovolené v jiném světě, na které se člověk těší celý rok. Jenže bohužel čas je zrádný a nemilosrdně ubíhá směrem kupředu. A tak ty dny uplynou tak rychle, že než se nadějete, musíte se vrátit do civilizace a zapomenout na to, že večer budete sedět u ohýnku, popíjet medovinku, ládovat se kousky vepřového, které se kousek opodál otáčí a opéká, vůkol bude čistá tma protrhaná pár pochodněmi, a do uší se vám bude linout příjemné hudba, kterou dnešní rádia už opravdu nezahrají. Prostě jiný svět. Naprosto jiný svět...
Ve zdech krásného Točníku...


*still too busy

13. května 2015 v 15:43 | (Katie)
práce, práce, práce, škola, škola, hasiči, volno, bitva, práce, práce, práce, výlet, škola, hasiči, trénink, volno... aneb moje stále se točící životní smyčka... už dlouho jsem nezažila den, kdy bych opravdu mohla říct, že mám volno a nemusím vůbec nic dělat... je to smutné, ale na druhou stranu jsem ráda, že mám tak pestrý a nezastavitelný život. protože bylo by zlé se nudit, když je konečně venku tak hezky. jenže ouha - sice mám dneska volno z práce, ale to že je zkouškové období, na to se počasí neptá... takže venku všechno září a já sedím u stolu a drtím do sebe algoritmy, fyziku a bezpečnostní informatiku a občas se jen smutně ohlédnu přes rameno směrem k oknu a lehce povzdychnu...

*such a tough days

25. února 2015 v 22:39 | (Katie)
Po třech dnech v práci si konečně můžu zase na chvilku sednout k počítači a sepsat pár slov. Ale opravdu jen na chvilinku, jelikož zítra ráno - hola hola škola volá!!! Dvě úžasné přednášky - matematika a algoritmy a datové struktury... Chuťovky od deváté hodiny ranní do čtvrté hodiny odpolední... ZMH (zab mě hned).


*gothic larp - the birth of hope

21. října 2014 v 19:30 | (Katie)
...DÁRNÍ! LEGENDÁRNÍ!!!
Jinak se tento víkend ve středověku ani popsat nedá... Opustíte moderní svět a vydáte se na dobrodružství ve zdech hradu Točník, kde záleží čistě na vás, jaký příběh budete se svou postavou hrát. Možností vyžití je mnoho, od okrádání a vraždění, přes dolování rudy, dobývání hradu až k ochraně zrozeného draka. Záleží čistě na jednotlivci, jak si pro sebe hru postaví a jak si ji následně užije. A věřte, že já si ji opravdu užila.
(fotky použité v článku nafotila má kamarádka z mé šermířské skupiny a profifotograf Patrik Cvak)

*what happened

7. října 2014 v 20:09 | (Katie)
Áno, přiznávám se... myslela jsem si, že si najdu čas, ale bohužel se stal nedostatkovým zbožím... Škola, práce, přítel, hasiči... Hlava se mi točí a nevím kam dřív skočit. Do toho se blíží jedna z akcí, na kterou se těším již rok. Psaní tak ustupuje do pozadí, což je mi silně proti srsti. Proto jsem strašně ráda, že se konečně naskytla příležitost k tomu, abych se vypsala ze všeho co se stalo, děje a stane.

*ready for new start

21. června 2014 v 11:06 | (Katie)
Mám takový pocit, že rok 2014 se mermomocí snaží, abych na něj do smrti nezapomněla. Proč taky tolik nemocí, tolik životních zkoušek, tolik psychických problémů... Ale blíží se polovina roku a já si můžu s klidem říct - jsem silnej člověk, protože pořád stojím na nohou a šlapu svým životem dál. Čekají mě nové cesty, nová poznání, noví přátelé...
Ale teď hezky popořádku...
Jak se vlastně máte vy?


*horror of maturita exam

16. dubna 2014 v 22:25 | (Katie)
Den za dnem ubíhá a maturita mi dýchá na záda. Času je čím dál tím míň a mě se nedostává chvil na relaxování u blogu. Výjimečně dnes mám pár minutek. Ale blíží se učební maraton... trochu mě to děsí...

Je to neuvěřitelné, jak rychle to uteklo. Je půlka dubna a já se skoro ještě vůbec neučila na maturitu... Všechno doháním na poslední chvíli... Ať žije PROKRASTINACE. :D
Ale chci Vám slíbit jedno - jakmile budu mít tu šílenost za sebou, zase začnou přobývat článečky.
A také můžu slíbit, že si budete moci počíst něco dalšího z mé tvorby. Začíná mi pod rukama vznikat něco jako román s názvem Na vlnách podivna. Věnuje se pirátské tématice, tak snad se Vám bude líbit.
Nechci se vytahovat, ale je se na co těšit. Proto doufám, že na mne nezanevřete, a stále mne budete navštěvovat.

S láskou Vaše Katie ;)

*february and still without snow

8. února 2014 v 15:33 | (Katie)
Občas tu přírodu opravdu nechápu. Občas ale nechápu ani sama sebe. Stejně jako moje duše zažívá nečekané znovuoživení, tak i příroda zažívá takové "předjaro". Venku svítí sluníčko a má duše si plesá štěstím. Upřímně? Vůbec mi nevadí, že nemáme ve městě sníh. Jsem ráda, že je na horách. Tam by také měl být. Ale ten pocit, když přijdu ke svému autu a nemusím ho ometat od noční bílé nadílky nebo škrábat zamrzlé okno, je skvělý.
Jediné, co mě ale v poslední době dost ničí, je ten nedostatek času. S novou prací (Mcdonaldovská kariéra skončila, teď je ze mě barmanka), s návalem učení ve škole a spousty dalších povinností, mi nezbývá příliš mnoho času na sebe a už vůbec ne na psaní na blog. Snad se to postupem dní zlepší. Alespoň v to doufám.
I když, celá ta maturita už začíná dost naléhavě klepat na dveře.


*timing is everything

16. ledna 2014 v 22:45 | (Katie)
Facka sem, facka tam. Zasloužím si jí. Ale konečně mám trochu času nazbyt a mohu se ospravedlnit za svou dlouho nepřítomnost. Měla mnoho důvodů, kterými se nechci úplně zaobírat. Dávala jsem do roku 2014 asi až moc velké naděje, a on se mi rozhodl hned ze začátku naznačit, že zas tak růžový to mít nebudu. A daří se mu to slušně i dál. Je teprve šestnáctý den a já mám za sebou neuvěřitelnou dávku skutečností, pozitvních i negativních. Jenže nervy mám opravdu jen jedny a tenhle nápor už bohužel neustály. Přišla deprese, jedna z těch těžších, a já se v ní solidně utopila. Náraz na dno byl tvrdý, prázdnota v duši ještě tvrdší, ale odrazila jsem se zpátky k hladině a stoupám. Vlnky nad mou hlavou hrajou pozitvní melodie a v hlavě mi zase zní ten hlas, že všechno bude přeci jenom zase fajn.

*enjoy the little things

26. prosince 2013 v 17:41 | (Katie)
Taky se vám občas stane, že cítíte, jak vám všechno vychází, že jste nadmíru šťastní, nic vám nechybí a vše jde podle plánu, když tu najednou BUM! BUM! BUM! BUM! Život je vzhůru nohama a kope do všech stran. Zmítáte se ve víru skutečností a nevíte, co dřív. Všechno se sype na jednu hromádku. Na tu, kterou dobře znáte. Na tu, ze které jste původně všechno vybudovali. Na tu, která vás donutila si kleknout před životem a pokořit se. Všechno je v hajzlu...



*gothic larp 2013

18. listopadu 2013 v 12:16 | (Katie)
Stydím se... Zasloužila bych na zadek... Proč? Protože tenhle článek už tu měl být tak před měsícem. Gothic Larp Točník 3. - 6. 10. 2013. Úžasný a nezapomenutelný zážitek, kdy se na 3 dny ocitnete ve středověku. Spíte na hradě, kde se v noci kvůli vymláceným oknům zdržují teploty kolem nuly. Celý den pobíháte mezi kameny a okolím hradu v kostýmu, ozbrojeni či neozbrojeni a hlídáte si svá záda. Spoléháte se jen na sebe, protože středověk je sakra zlá a krutá doba...


A co že je to vlastně ten LARP? Jedná se o Live Action Role Playing, kde se ve hře ujímáte určité role, které se držíte a hrajete tak její osud. Svým počínám také můžete ovlivnit celý děj, pokud jste na to dostatečně šikovní. A přesně něco takového jsme si prožili s kamarády ze šermířské skupiny Attero právě na Točníku. Zde se hraje LARP ve stylu hry Gothic. Pro ty, kterým se zdá, že na ně mluvím švédsky, většina z nevyjasněných pojmů jde rozkliknout odkazem ;)

*still the same s***

6. listopadu 2013 v 23:03 | (Katie)
Budík, škola, práce, padnout ksichtem do postele... Budík, škola, práce, padnout ksichtem do postele... Budík, škola, za 5 z testu, 5 piv na žal, dopotácení se domů, padnout ksichtem do postele... Budík, škola, jediné volné odpoledne strávené v učení, padnout ksichtem do postele... Budík, škola...
Still the same SHIT!

Svědomí mě hryže stále víc a víc... Připomíná mi, jak zanedbávám blog a vše s ním spojené... Jenže mého volného času je čím dál tím méně a den prostě není nafukovací, aby se dalo stihnout vše, co by člověk chtěl. Proto jsem ráda za tuhle malou chvilku, kdy si můžu večer sednout s vědomím, že opravdu nemusím nic dělat a jít vklidu spát. I když jsem po práci vyčerpaná, stále udržuji oční víčka otevřená v té míře, aby stíhala pobírat, co provádějí moje prsty na klávesnici. Občas přijde nějaký ten překlp (pardon překlep), ale od čeho je chytré tlačítko backspace :D Uáááá.... pardon, jsem unavená...

Procházka na čerstvém vzduchu, jedno cígo k tomu a hned se zase můžu soustředit na práci.
Ano, čtete správně... Dlouho jsem vám to tajila, ale nevydržela jsem to. Nikotin je správný kamarád, který mě podrží ve chvílích, kdy je mi těžko. Ale i tak jsem na sebe vcelku pyšná. O prázdninách mi nedělalo problémy vytáhnout půl krabičky až krabičku denně. Jakmile začla škola, ze dne na den jsem s tím sekla. A vydržela to parádních 14 dní. Jenže pak přišla taková menší krize a moje nervy požadovaly to, na co byly zvyklé. Podlehla jsem sama sobě. Ale už to není tak hrozné, jako předtím. Krabička mi vystačí zhruba na 5 dní, takže to vychází na 2 krabičky za týden, jelikož o víkendu spotřeba stoupá. Vím, že kdybych se dokázala překonat a sekla s tím nadobro, ušetřila bych spoustu peněz, kterých v poslední době opravdu mnoho nebývá. Ale už to prostě ke mě patří a jen tak se to neodnaučím.
Naivně ale věřím tomu, co se říká - člověk přestane se vším, až ho to omrzí.
Doufám, že ten čas přijde.

Uááá... Pardon, ale tohle už asi neudržím. Když usnu za stolem, probudím se s čudlíky z klávesnice na čele, a není to moc příjemné (z vlastní zkušenosti).
Takže pokud mě omluvíte, jdu si dopřát zasloužených 8 hodin spánku.
Zítra mě totiž čeká zážitkový den - nejdříve koncert v Rudolfinu, kde si poslechnu svého milovaného Mozarta, a následně O2 Arena a Nickelback! Má nejmilovanější kapela poprvé navštívila Českou republiku, a to si nesmím nechat ujít.
Určitě se můžete těšit na článek, který téhle kanadské partičce věnuji. To slibuji ;)

Tak se zatím mějte hezky, dobře se vyspinkejte, a odpuste mi můj nedostatek času. Pokusím se skrze černou magii prodloužit den alespoň o pár hodin, abych stíhala psát sem a k tomu číst články mých oblíbených blogerek.
Myslím na vás holky moje (Malaika-hatia a Emily)

Dobrou noc ;)

Vaše Katie
(ano, fotka je z Gothic larpu; pokud se mi dostane toliko času, ráda vás seznámím se středověkým životem na Točníku, který mi bylo ctí prožít... a nebylo to žádný kafíčko :D)

*how I quit smoking

12. září 2013 v 12:12 | (Katie)
Ano, ano, ano. Zase se ve mě cosi vzepřelo a zavelelo: "Katie, co takhle zase přestat kouřit?" Po chvíli přemýšlení jsem sama sobě odpověděla: "A proč ne?" Ale to mi nedošlo spoustu ostatních malicherných věcí. Za poslední rok se ze mě stal dost velký kuřák. Den bez alespoň jedné cigarety si šlo jen těžko představit. Měla jsem prakticky takovou tu denní rutinu - jedno ráno cestou do školy, jedno cestou ze školy, jedno cestou do práce, jedno v práci o pauze, jedno cestou z práce. Pokud jsem neměla pracovní den v mekáči ale brigádnický den u hasičů, musela byt každou hodinku alespoň jedna malá pauzička na cigaretku. O to hůř bylo, když se příblížil víkend a s ním naše vysedávání na baru u piva. Pivo bez cigarety prostě nešlo. Bylo to spolu propojené a člověk si poté obojí vychutnával déle.
Nicméně, tohle všechno mi došlo až příliš pozdě. Můj mozek už byl nastavený na den, kdy přestanu. A ten den přišel s koncem prázdnin.


*first day in the very last year at Zatlanka

9. září 2013 v 14:16 | (Katie)
Žáci 1. ročníků zahajují školní rok 2.9. v 8:00. Zahájení školního roku pro žáky 2. - 3. a 4. Ročníků je z důvodů úprav školy po rozsáhlé rekonstrukci odloženo na 9.9. 2013. Pro tyto žáky se školní rok zahajuje v 7:45 dle upraveného rozvrhu.

To jsou přesně ta správná slova, která si přeje vidět na stránkách své školy každý student. Přesně o 2 týdny (jeden v červnu, jeden v září) jsme měli prodloužené prázdniny. Ale hodina se s hodinou sešla a opět se nám nad hlavami rozezněl zvonek se signálem začátku vyučování. Protentokráte už ale poslední rok. Pojď si pro nás, Maturito!


*tears of saint lawrence

13. srpna 2013 v 14:18 | (Katie)
Odpolední šichta. Je deset hodin večer a konečně si můžu odpíchnout odchod z práce. Nikde se nezdržuji a šinu si to zarostlým polem. Cestou se ke mě připojuje můj přítel a společně míříme k němu domů. Po malé večeři a chvilce odpočinku nás v půl dvanácté ale něco táhne ven. Zapnout mikinu, popadnout deku, telefon a cigarety a hurá do tmy. Najít co nejméně osvětlené místo, rozprostřít deku, položit se na záda a sledovat hvězdnou oblohu, která se co nevidět rozpláče.

*zoo prague

30. července 2013 v 12:47 | (Katie)
21. července jsem společně s přítelem, nejlepší kamarádkou a jejím přítelem navštívili pražskou zoo. Byli jsme zvědavý, jak pokračují úklidové práce po červnových povodních. Spodní část zoo byla stále uzavřená. Jednalo se hlavně o části s expozicemi kočkovitých šelem, dětské zoo, gaviálů, dravců a opičích ostrovů. Tato nízko položená lokace bohužel dostala přímý povodňový zásah. Naštěstí však nebyl tak silný jako v roce 2002 a obešel se bez velkých ztrát.
Po malém rozčarování ze zničených expozic jsme se ale vydali na cestu po deset kilometrů dlouhých stezkách, které nás měli zavést do všech možných koutů světa.

Článek Zoo Praha o povodních - ke čtení zde

*three bears

23. července 2013 v 21:04 | (Katie)
Všichni je známe z večerníčků jako malé chlupaté kuličky. Ale za těch pár let už značně vyrostli a zmohutněli. O kom že to mluvím? Přeci Vojta, Kuba a Matěj - snad nejznámnější méďové v Čechách. Svůj výběh mají v berounském parku, kde si spokojeně brumlají pod fousky. 13. července jsme se na ně byli s přítelem a 2ma kamarády podívat. Můžu říct, že i po těch letech a nabraných kilech jsou pořád k pomazlení.

*really shit thursday

25. dubna 2013 v 21:19 | (Katie)
Převaluji se a nemohu za boha usnout. Noci jsou na pořádný odpočinek čím dál tím kratší. Člověk přijde v jedenáct hodin večer domů z práce, něco málo do sebe hodí , aby alespoň trochu potěšil žaludek, umyje znavené tělo a vyčerpán padne do postele.
Najednou se ale stane nepěkná věc - mozek se postaví do opozice vůči usínajícímu tělu a ne a ne se uložit do režimu spánku. Pořád se v něm sem a tam prohánějí nějaké myšlenky. Škoda jen, že ty negativní převládají.
"Nemáš hotový protokol na chemii, stihneš si ho zítra opsat?"
"Píšete z politologie a vůbec ses na to neučila. Věříš, že tě čtvrtou hodinu osvítí duch svatý a budeš schopná myslet?"
"Máš odpoledku, vydržíš neusnout přes všechny ty úmorně dlouhé vyučovací hodiny?"
"Ne nevydržim, když do mě budeš pořád rejpat! Vypínáme!"

*competition in climbing centre

16. dubna 2013 v 19:28 | (Katie)
Ahoj, ahoj, ahoj! :) Tak jak se máte? :) Taky si užíváte nádherného a zčistajasného příchodu jara, jako já? :) Dobře děláte :)
Jen je trochu škoda, že tohle teplíčko se vyhnulo sobotě. Jak už jsem psala, byli jsme s hasiči na závodech v lanovém centru. Nebylo zrovna teplo a dost foukalo, takže adrenalinu bylo víc než dost. Ono když se člověk houpe připoutaný jednou karabinou u sloupu ve výšce asi 7 metrů, není to zrovna příjemný pocit. Nic pro ty lidičky, kteří trpí závratěmi nebo se bojí výšek. A co takhle skok z dvanáct metrů vysoké věže? Žádný problém. ;)

*hello april

1. dubna 2013 v 11:28 | (Katie)
Ani jsme se nenadáli a je tu duben. Utíká to nějak moc rychle se mi zdá. A přes to všechno - jaro pořád nikde. Když jsem se dneska ráno podívala z okna, myslela jsem, že ještě spím... Dalších pár centimetrů sněhu? Sakra přírodo, to máš ještě po týhle zimě čím sněžit? Upřímně - dobrej aprílovej fór, ale stačilo ;)

*hey spring, didn't you forget somethin'?

31. března 2013 v 11:41 | (Katie)
Hej ty, jaro, nezapomnělo jsi náhodou na něco? Třeba jako vrátit se tam, kde na tebe už měsíc toužebně čekají? Kde se sakra flákáš? Necháváš nás tady mrznout, marodit a odhazovat sníh ještě koncem března. Co jsme ti proboha udělali že nás tak mučíš? Chceme se jen ohřát ve výživných paprscích slunce, vidět rozkvétat naše rostlinky a hlavně bychom rádi uklidili naše zimní kabáty a boty do skříní. Ptám se proto ještě jednou - jaro, kde sakra vězíš????

 
 

Reklama
Reklama